Kap.10: Vyrážíme nadobro - na jih

V muzeu v Altě mají dřevěné chodníčky, aby tůristi nepošlapali exponáty - počmárané kameny.

13.8. úterý
Původní plán byl, že vyrazíme v osm, abychom to do devíti stihli k Olafovi. Skoro to vyšlo, vyjíždíme už v deset, poté, co jsme nanosili do Ávky svoje věci, něco potravin ze sklepa, typicky pak kraví jablka a koňský chléb, něco kaků a piva. Celou dobu se obě děti hemžily kolem nás a dávaly nám různé dárky dívčí části výpravy. Bjørn se s námi rozloučil celkem přívětivě, Gunn ani nevyšla z pokoje.
Olaf už na nás čeká, ocasy nachystal pro jistotu ven. A ještě nám přidal na cestu speciální protistresové kamínky. Kdo tento svírá v dlani je klidný, je klidný, je klidný...
Joe sbalil na křižovatce dva stopaře z Venezuely. Jeden z nich učí francouzštinu na střední škole ve Venezuele, protože chce, a na universitě v Paříži, aby si vydělal. Jsou bezva. Nechápu jak je možný, že jsou tak napucovaní, (čistí, téměř nažehlení), když celou dobu spí ve stanu, nebo pod širákem. Odskočili si sem z Finska, ale jedou zase zpátky, tady je moc lidí. «java»
Paul Rouche ...(následuje úplná adresa a telefony, pozn. zHTMLovače)... CARACAS 1070, VENEZUELA ... Boulevard Saint-Jacques, Paris

Nous garderone un trés bon souvenir du voyage Skaidi. Alta et des beaux yeux de Java. Nous vaus sonhaitons un bon retore en Tchécoslovaquie. 13.08.91 Alain Paul.

Malebné západní pobřeží.

Venezuelané vystoupili, my jsme snědli buchty a pořád to do kopce nechce jet - musíme s tím něco udělat, třeba vypít vodu. «ht»
v altském muzeu jsme objevili nové netušené prostory. Při mé minulé návštěvě ani ještě nebyly otevřeny. Tohle je opravdu muzeum. Pouštějí tady i samijské kultovní zpěvy. Škoda, že je tak málo času. Přišel Kiwi, že musíme vpřeééd, ani jsem si nestihla s Paulem pořádně pokecat. Na rozloučenou mi dal venezuelskou čepičku. Snad mu ve Finsku nebude chybět... «java»

Na změněné životní podmínky jsme se adaptovali všichni velmi rychle - všichni kromě řidičů a vykecávače spíme. I já jsem tak činila než jsme vjeli na tuhle hroznou silnici.. (hrozně kostrbaté až nečitelné). Nevím, čemu se všichni tak smáli, když jsem vkoukla do kabiny a zeptala se : "To už jsme ve Finsku?"
"Pššt! Jedla spí!" řvou tam vzadu. A fakt.
Silnice je pořád stejně hrozná. Spíš vlastně není žádná. Jak lvové bijem o mříže. Ještě deset kilometrů.
Komár se pokouší vjet do kopce, řadí, ale nejede to, což je prý způsobeno nedostatkem rychlostních stupňů. Na rozdíl od modré mazdy máme pětku, ale chybí nám půlka, která v norském vozítku taky není. Ivan říká, že při této operaci rozhodně neutrpěl ventilátor topení. Spínače osvětlení ve skříni rovněž nedoznaly škod. Což je s výhodou.

Letecký pohled na ostrovy.

Vyšplhali jsme se do téměř nadoblačných výšin. Letecký pohled na ostrovy. Zvláště příjemné.

Ivan se Dvou odbíhají k blízké sněhové bažince a tam vesele dovádějí. My ostatní se kocháme pohledem a duhou. Zkoulovaní Ivan a Dva vnášejí sníh za naše krky a do Ávky. Polosvlečený Jára šplhá po stolečku. Vytahuje jakýsi vohiment do walkmena. Jednou dírou dovnitř a dvouma ven, ale nejsou to kalhoty, ale dvojitý výstup na sluchátka.
Bezva nápad. To by se s výhodou dalo použít při tanci. Oba si nasadí sluchátka a můžou se ploužit. A nikdo neslyší, co tancujou. A Jedla vymyslel systém walkman - krabička - deset sluchátek. Nekonečný labůžo.
Mirek cukl Ávkou.
Necukej, necukej,
Ivan je pak divokej.
On totiž pokaždé hrozně ____ ?

Jedla učí Hrošíka přišívat poutko. Podle všeho je jediný, kdo mu to dokáže správně vysvětlit. Neboť je to elektroinženýr a dočetl se to v nějaké knize.
Tohleto že je E6?
Tam ty dvě věci že jsou lidi? Hejbe se to? Ne. Jsou to dělníci a nepohnuli se. Vjeli jsme na silnici první kategorie. Všichni jsme se hrozně lekli. Tady to vůbec neháže. Jedeme vůbec?

Vodopády na každém kroku.

Kolem nás jsou nádherné ledovcové údolíčka a vodopády. Před chvílí to byly ještě fjordy a duha, která fakt svítila.
Uá, zařval Ivan. To je tím, že uviděl takovouhle sopku.
Ušlo kolo. Maruška má vynikající zařízení, jež se zove kompresor. Něco jako samooplodňování.
Už zase žouželijou. A abysme z toho neměli komplexy, tak vymýšlejí zcela triviální věci, třeba jako jíst jablko.
A v dálce jsou zasněžené skály úplně. Buď je to ledovec, nebo sněhovec.
A tady je tak krásně. Místo abyste se kochali krajinou, kterou už třeba nepojedete, zaměstnáváte se hádáním jakési mlhavé činnosti.
Jedla: to je krásný, jak je tam to moře ozářený slunkem. Dá se žouželit se zavřenejma očima? «java»
Ivan: Piš, štětináči, piš, jinak zcepeníš! «iv»

Hro: Místo, kterým projíždíme, se táhne kolem fjordu Lyngen. Sněhové splazy šahají až do moře. Žouželení nebrání v kochání tomu, kdo při přemýšlení nemusí zavírat oči. «hro»
Oni tady mají motorové čluny v garáži! Kus od vody, a od ní vede cosi jako žebřík nebo koleje, po kterých tu loď vyndají a zastamdají.

Vodopád - zubní kartáček vztyč!

Zastávka konzumní. Mléko lijem do pneumatiky, aby tam vytvořilo výbušnou směs s kolagénom. Čistíme si zuby, nastoupeni panoramaticky u vodopádu u silnice.
Kiwi: Žádám všechny plným titulem, aby si své věci uklízeli do svých přepravek a nenechali je tudle povalovat, támdle povalovat, támdle se rozšlapou, tudle se zahodí. Dále žádám toho, kdo plným titulem odložil dvoje ponožky do mé přepravky, tedy upozorňuji, že jsem je dal do Járovy.
Pozn: Jednalo se o moje Járovi ponožky. «java»
Jedla: Ivane, támhle je kelímek a do toho se dá močit nahlas.
Kiwi: Jedlo, já se (tím nožem) trefím do té pochvy (ležící na stole).
Jáva: (sedící u stolu) Do mě né!
Java protestuje proti původnímu zápisu, že to s tím nožem nebylo v závorkách. "Já si pamatuju, že tam říkal: Tím nožem, protože se střelných zbraní děsím." «hro»

Mlžná vrstva se drží pár metrů nad zemí.

14.8. středa
Je nádherné jitro. Krajina je fotogenická až kýčovitá. Můj bratr tak činí, ježto ranní červánky vidíme ze dvou důvodů poprvé po dvou měsících. A nám je dobře, krásně jsme se vyspali, přestože řídil Hippo. Je půl páté, cukrů, cukrů.
Míjíme norský ivančický viadukt. Nikoli, jedeme přes něj. Tímto jsme se dostali na ostrovy Vesteråly.
Tomu nevěřím, to je namalovaná dioráma. (Ivan)
Na moři jsou kaluže. Prý je to sladká voda, která je lehčí než slaná.
Minuli jsme veskrze nesmyslnou značku 40 kilometrů za tunu (40 km/t). Čím víc tun, tím rychleji? Ne, to "t" tam znamená hodinu.

Most na Vesteråly.

Před Støttingenem Čudla v nastalé pauze vystoupila a šla se odmocnit. Kiwi: "Najdeš si jinou", nabádá Járu, "tu nech tady".
Proč všude pěstujou ty bonsaje? Ale jsou moc velký. Asi jim zdivočely a utekly ze zahrádky.
Žádám, aby na silnici nebyly duhy. Naštěstí se zvedly, jinak bychom se o ně rozmlátili.
Je to jako v Japonsku. Všude tady rostou bonsaje. (Kiwi) A japonská auta. (Java)
Kiwi žádá plným titulem řidiče, aby jel po silnici.
Jára řve. (Nadšením.)
Projíždíme krajinou Paramount pictures. "Jakási podivná euforie ně nutí tam rvát sedumdesátku." (Jára)
A tak se řítíme touto nádhernou krajinou 1. kosmickou rychlostí 65 km/h. Lofoty jsou naše. Tady ještě nikdo nežije. Všichni chrápou, nebo nejsou. (Jára)
Této krajině už nic nechybí. Dokonce tu mají i traktor Zetor. Šedaví ptáci na drátech z mědi působí nervově paralyticky. Můj bratr zpívá. Boříme se do vnitrozemí, vlastně do nitroostroví. «java»

Náčrtek téhož mostu.

5→4→3→5: šílený most u Stokmarknes. Je zahnutý a zahnutý podél všech os, poměrně vysoký a hrozně hrbolatý.
Okolí jest velmi rozumné, zvláště pro fjordy. Jedeme co to dá, protože do Melby je to 19 km a máme na ferry asi 17 minut. «ja»
Ferry jsme stihli. Výběrčí nám počítal jenom osobní auto a těch pět lidí, které viděl. Spalci se vyplazili až potom.

Lofoty.

Z Paramount pictures vyjíždíme do poněkud obydlenější oblasti. To se pozná podle barvy.
Cestou do Å projíždíme městem Bø. Je to názornější pro matematické příklady v místních školách: Z města Å do města Bø jel cyklista rychlostí ..., druhý cyklista použil ferry.

Právě jsme dorazili do samého konečníku Lofot. Je tady město a přívoz. (Nejedná se o konečník Lofot jako takových, ale pouze tohoto konkrétního Lofotu.)
Kdybych měl šunku, dal bych si šunku s vejci, ale nemám vejce. «iv»

Žrací zastávka. Fazole s kečupem a sušeným sýrem. Vlna odporu proti sušenému sýru. «java»
Tento sýr byl podroben umělému stárnutí, zestárnul, zemřel, teď je mrtev a já žádám, aby byl zakopán. «hro»
Poté, aby to zamluvil, křepce vyskočil z ávky a zvolal: Hleďte už neprší, už jen lehce sere z nebe.
Jedla prý sténá, mlaská a hemží se ze spaní. Tvrdí to Ivan a Kiwi. java
Jára konstatoval stav počasí slovy "Déšť nás dostihl s neztenčenou silou". Toto probíhá za dělení čokolády. Hrošík požaduje hořkou, nikoli pro její chuť. «ml»

Lofoty a Vesteråly.

Navštívili jsme Lofotské mořské aquárium, kde mnoho ryb, krabů a sasanek poulí oči na nás a ostatní návštěvníky (mohou-li). Leje a ani tuleňům se nechtěly vystrkovat čumáčky z vody.** Někteří z nás ani do tohoto druhu podívané neinvestují a radši se dohadují o tom, jak asi vznikla díra v kase.
Čekáme na ferry na pevninu. Lofoty se nás definitivně rozhodly umýt ze svého povrchu. Podezíravý úředník výběrčí obchází Avii, shledává ji velikou (& drahou), ale přesto akceptuje naše tvrzení, že je nás šest, zatím co ostatní (5 ks) leží v zatemněném zadku zamotaní ve spacácích předstírajíce mrtvoly. A to jich leží na dolní posteli 4, ovšem z toho jedna Jáva, která je "Jáva je dáma velmi skladná, vejde se do příručního kufříku." (Ivan). Žádná reakce. Dva tuto informaci opakuje dozadu. Konečně se spacák chvěje. Smíchem. «hro»

** To není pravda. Vystrkují čumáček i tlapičky, protože se pokoušejí rozcupovat jakejsi provaz. A my na ně zíráme z 0.5 m a moknem. A jim se to líbí. Dá se na ně dívat i skleněným oknem dole. Jeden si chce hrát, ťukáme na sebe na skla. Tulí se k němu bříškem, chtěl by podrbat, ale je tam to sklo.

Z Lofot na pevninu.

K večeři je kaše. Teď už víme bezpečně, že ten rachot, co se ozval, když přišla ta vlna, nebyl náš hrnec kaše.
Je citován Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Můj bratr je stále tak deformován prací s lejnem: Podívejte se, já mám zakletou dceru. Byla krásná v každém směru, a teď je bledá jako prd.
Já mám pocit, že si všichni nakonec s výhodou nakopeme do zadku (Ivan). Kdo to sem s výhodou zavlekl? To byl plným titulem Hroch. Tak to mu s výhodou nakopeme do p.t. zadku.
Můj bratr si hodlá od plným titulem ostatních zubní pastu, aby si mohl s výhodou vyčistit chrup. Typicky pak fluoru. Pečky jsou mezi námi.
Kartáček, kartáček.

Silnice vedla ... lodí.

Cesta ferem je velmi příjemná - přes otevřené moře. Vlny házejí. Loď se pod náma kejvá, nad náma taky. Litujeme ty mrtvoly, co teďka úpí v podpalubí. Zlý výběrčí uzavřel vstup k autům, a to tak, že úplně. Loď je starší, ale báječná. V nejhlubším podpalubí je kavárnička - zelený pokojík. Zelení lidé zde popíjejí nealkoholické nápoje. Mají tu bezva kakao. Spálila jsem si jazyk.

Na polárním kruhu leje.

15.8. čtvrtek
V neurčitou hodinu časně ranní kdosi řval, že přejíždíme polární kruh. Je hnusně, tak nikdo nevylézá, jen fotiči reklam. Všichni ostatní upadají do hlubokého bezvědomí.
Moje Vrána (Mo-i-Rana) je už úplně normální město. Krajina tady vypadá jako u nás na Vysočině, až na to, že je kousek nad mořem. Roste tady to samý. Taky je tady to samý klima, říká Komár, jenom léto je kratší, zima je stejná, protože tady hřeje teplý Golfský proud.
První vlak. Nejsevernější norská dráha vede do Narviku.
Každou chvilku je tady vodopád. Vodopadají přímo do moře. Na ploché pláni stojí na kolejích tunely stlučený asi z prken.
Maruška se statečně plhá do kopce a z kopce rychlostí 40 km/h. Šplháme a šplháme, za chvíli se motor zavaří. Komár uklidňuje Mirka, že Romsdal je sice horší, ale že tam mají v každé vesnici v pohotovosti traktor na odtahování aut ze silnice.
Hurá, vyjeli jsme na nejvyšší kopec široko daleko. Teď už jenom padáme. Projíždíme údolím Váhu, pak se krajina postupně mění ve Žďárské vrchy. Pěstuje se tu kromě brambor i obilí. Typicky ječmen. «java»
Kousek před Trondheimem leží železniční zastávka Vudu. Tady se zřejmě narodilo ono pověstné kouzlo. «iv»
P.t. Jára chce s výhodou sčot, aby mohl spočítat typicky spotřebu. - Uá, ono to ještě neskončilo.
Mám boláky na jazyku. Když jsem byla malá, říkala maminka, že se to dělá, když člověk mluví sprostě. Malá jsem pořád, ale sprostě už nemluvím. S výhodou.