Kap.9: Swang, Nordkapp a mořská nemoc

5.8. už je pondělí !!
skoro 2 ráno. Zpívají opilecké písně o fodbalu (foot-ball). Thor míní cosi o hippodromu. To bude asi dráha pro hrochy nebo co.
2:30 únava materiálu roste. Jest nám pravděpodobně spáti. Pracovní den bude náročný.

Fordson.

Ano. Opět máme všichni co dělat. Jenže dnešní práce je místy i veselá a velmi příjemná, neboť je třeba odvážet z louky hromady větví na nádherném vozíčku značky Fordson. Za tím účelem zkoušejí na čerstvě pokosené louce, kolik ten toho vydrží. Asi vydrží hodně, protože snesl i to, že ho občas řídíme my. (Čudla a já).
Jinak ale většinou odvětvujem a činíme hromádky. Stela se prochází po louce a je strašně spokojená. Všude snífá. Je krásně.

Kiwi a Hroch házejí trávu do sila.

Práce se jaksi protáhla, zvláště pak v silu. A to i po zlepšení - pro práci v silu byl vymyšlen motivační prvek. Zadupávač trávy vesele pobíhá po siláži a házeči se do něj trefují vidlemi trávou. Je to velmi veselé a práce jde rychleji od ruky. «java»

6.8. úterý
Je krásně jako včera. Norské děti se nám pletou furt pod sekeru, zřejmě chtějí pomáhat. Stela snifá zvláště tam, kde pracujeme. Gunn je v kafeterii a zřejmě nepřijde ani v poledne, takže je na nás, abychom udělaly oběd. Na Skandinávii je krásné i to, že když máš chuť na houby, prostě si je jdeš natrhat za dům. Vaříme houbovou omáčku. Po chvíli přisnifá i Hippo a vyrábí omelety ze sušených vajec. Velmi zdařilé.

On říkal, že se jdeme kamsi opalovat, a my zatím v potu tváře sháněly potravu !! Zkrátka a dobře: Gunn má prázdniny a tak pro celou farmu zase vaříme my. Je krásně a na nordkappu prý svítí krásně slunce. To nemůže být pravda. «java»

7.8. středa
Ráno. Sedm hodin. Zataženo, chvílemi mrholí. V bláhové naději, že na Nordkappu bude líp, vyrážíme na sever. Náš první stop - taxík. (ale my nemáme peníze). Taxikář říká, že u něho taky dělal kdosi z československa.
"Jo, to byl brácha. Ty jsi Reidar?"
"Ne, Reidarův syn."
Zavezl nás až za Olderfjord. Cestou jsme minuli Ivana se Dvou v traktoru.
Začalo poprchat. Má to vůbec cenu? Ze setrvačnosti jsme stopli prázdný autobus. Pán je z Mnichova a veze na Nordkapp turisty.
"Funí, to je dobře, na Nordkappu je přinejmenším taky tak." Ještě že jsme stopli zrovna jeho. Tvrdí, že tam bude hezky.

Zde důkaz, že si to necucáme z prstu.

HRO: Nordkapp
Už tenkrát, co jsme byli na Nordkappu poprvé, mi vadily zástupy lidí a náš "stádní" způsob. Přece jenom bych si to všechno radši prohlédl ve dvou nebo sám. A pak, nevěřil jsem, že by to byla taková atrakce a zároveň takový podvod, že by tam byla mlha od rána do večera.
Poté, co jsme se konečně domluvili na způsobu, jak si udělat volno, aby ostatní neměli pocit, že na uvolněného pracují, a taky potom, co bylo nějakou dobu pěkné a větrné počasí, začalo se mi moc chtít na Nordkapp si zajet stopem. Zdálo se, že se Javě chce taky, Dva povídal, že by taky jel. Konečně v úterý 6. srpna večer jsme se domluvili, že vyrazíme, a to ve středu ráno. Samozřejmě se hned začalo kazit počasí. V informacích ve Skaidi jsem byl zjistit, jaké je počasí přímo na Nordkappu, slečna mi to chtěla ukázat na Teletextu, ten nefungoval, s Ivanem jsme ho opravili natočením antény a slečna na oplátku slíbila, že nám o počasí řekne i druhý den. Dalo mi to trochu práce, přesvědčit Javu, aby se nenechala odradit přibývající oblačností, a ještě ráno byla mrzutá, ale přesto jsme v 8 hodin vyrazili. Tedy, vyrazil nejprve Dva na Ivanově traktoře do Olderfjordu, aby měl náskok, a stejně jsme nemohli stopovat ve třech.
Jen co jsem se stačil vrátit asi 200 m zpátky na farmu (tlačily mě boty), už jsme chytili prvního stopa, taxikáře, který nechtěl peníze a z něhož se vyklubal syn Reindara, u kterého Jára s Čudlou pracovali. Takže nás skoro znal, trochu jsme mu o nás řekli víc, a to už jsme v Olderfjordu předjížděli Ivana v Zetoru s Dvou, zamávali jim, načež nás taxikář vysadil v Russenes, kde odbočoval. Postavili jsme se k ceduli s nápisem Nordkapp 99 nebo tak nějak a začali se oblékat, protože se zvedl vítr. Oblačnost definitivně přestala být kupovitou a přepnula na "zataženo". Nálada tomu odpovídala. Domluvili jsme se, že dojedem před ferry na Magerøyu, do Kåfjordu, tam kouknem, jak si stojí mraky nad ostrovem, a případně se dáme zpátky.
Mávali jsme na pár aut - turisti si podle počasí dávali pauzu - až se v dáli objevil velký autobus. Jeden z nás se zeptal: "Stavíme i autobusy?" A druhý na to lhostejně, "Ale jo."

Ferry na Magerøyu.

A už ten autobus zastavil, byl krásný a úplně prázdný a německý řidič nám vysvětlil, že kunčafti jedou do Honinsvagu lodí, tak jim musí autobus převézt, aby měli jak dojet až na mys. Byl rád, že si může s někým povídat, já byl rád, že si s ním dokážu povídat, a Java byla ráda, protože nám řidič řekl, že s mlhou je to na Nordkappu tak půl na půl, ale dneska určitě mlha nebude, že už to zná, jak tam pořád jezdí, rozkládal rukama, občas se chytil volantu a slíbil nám, že nás doveze až do toho Honinsvågu. Na molu v Kåfjordu se s námi dala česky do řeči paní, která jako Češka nevypadala, taky nebyla, ale česky uměla proto, že byla ze Sudet. Němců very much.
Nad ferry se začala trhat obloha a dírama v mracích svítilo slunce na útesy jako divé. V Honinsvågu jsme se s autobusem nechali dovézt k benzinové pumpě, abychom nabrali vodu, ale tu tam neměli. Udělali jsme chybu. K hlavnímu tahu na Nordkapp to bylo asi 100 metrů, a než jsme to ušli, všechna auta z ferry nám ujela.

Tady bych nechtěl uklouznout - 300 m nad mořem.

Nakonec jsme stopli dodávku jedoucí ke strašně ošklivému hotelu. Odtud nás pak další dodávka se silničářem odvezla až asi 10 kilometrů od Nordkappu. A dál to šlo pěšky. Bylo krásně, slunečno, žádná mlha zatím nehrozila a nálada se zvedala jako silnice před námi. Oba jsme téhle procházky nelitovali, třebaže stopovat bychom zkoušeli - nicméně nejelo ani jedno auto skoro celou hodinu. Bylo něco po poledni, když jsme vystoupali do kopců a před námi zbývala jen trochu zvlněná pláň. Tady nás konečně dohnala další kolona z ferry a hned první bydlíček s párem Němců nás vzal. Nechali jsme se vysadit asi 1 km před parkovištěm, abychom k Nordkappu mohli dojít po útesech a abychom ušetřili vstupné 90 NOK/osobu.

Nic než skály, voda, a v dáli Špicberky a severní pól.

Vpravo od silnice jsme objevili mužíkoviště. Stovky navršených ploských kamenů ve světle nízkého severského slunce, zelené útesy, modré moře a obloha přecházející do bílé, lehký vítr. "Můj bratr je blbý", opakovala celou dobu Java, hledíc na scenerii. Vzpomínali jsme na ostatní, a bylo nám líto, že jim nestálo za to to ještě jednou zkusit a vidět to taky. Pomalu jsme po útesech asi 300 m nad mořem došli kolem malé vodárničky až k vlastní budově. Bylo něco po třetí hodině odpoledne a po mlze ani památky. Než jsme si v hlavní hale stačili přeskládat věci a vzpamatovat se z cesty, byly čtyři a my měli sraz se Dvou v Thajském muzeu.

Přišel. V krátkých kalhotách a s taštičkou Slazenger - my s Javou jsme každý měli kletr se spacákem a puchýř.
"Tak jsem si představoval cestovat po Evropě," komentoval svou výbavu Dva.
Počasí se odmítalo zkazit, tak jsme se motali kolem Nordkappu, vyfotili u glóbusu a vůbec si počínali jako normální tůristi. Koukli jsme se na video, vybrali si pohledy a poslali je známým, až k večeru jsme zaparkovali ve spodním sále. Za kořalku jsme tam nechtěli utrácet, konečně, Java vzala meruňku, jenom jsme doufali, že se nám podaří vysomrovat skleničky. Ale asi jsme vypadali příliš česky, tak to bylo taky česky z láhve.

Povrchová část turistického střediska na Nordkappu.

Mně dělal starost Dva, kterému nepřipadlo riskantní jet bez spacáku, a už jsem se viděl, jak se budeme ve stanu střídat. Nakonec ale kolem půlnoci riskantně odjel na dvouhodinovou ferry. Ve dvě hodiny v noci, kdy se areál zavírá, tam je nádherně: nikde už žádné davy, v tunelu zaznívá tiché klinkání a fičení... není divu, že zavírají, poněvadž by tam jistě přespávaly podivné existence jako my. Venku u glóbusu jeden Němec poměrně zdařile zatroubil na trumpetu kousek nějaké serenády. Ve dvě hodiny, když nás skoro vyhodili, se dalo do deště. Urychleně jsme našli poměrně závětrný travnatý plácek a umorousaní postavili puchýř. Spaní se přesně sešlo s deštěm. Když jsme vylézali, nad mořem se trhala mlha, která byla právě přesně stejná jako prvně, a bylo nějakých 10 hodin. V kafeterii jsme si koupili kakao a udělali nejsytější jídlo za celou cestu na Nordkapp - müsli se smetanou a hrozinkami. Příští hodiny jsme strávili bloumáním po areálu, loučili se se všemi krásnými kouty, mrkli naposled (asi počtvrté) na video, vyfotili kapli a zvedli kotvy. Na Nordkappu jsme strávili 23 hodin.

Kaple v nordkappském podzemí.

Za vstupní závorou nás minul autobus s kamenným průvodcem, ale hned dva následující italské bydlíky horlivě zastavili. Cestující se ukázali náramně přívětivými. Lámanou angličtinou, která se během rozmluvy stále zlepšovala, se s námi dali do řeči o všem možném, mezi těmi bydlíky měli rádiové spojení a ten druhý se na Magerøyi kousek ztratil, stejně se ale čekalo na ferry a během toho nám stačili udělat pravé italské spaghetti. Bydlík byl fantasticky vybaven - postel se (klap) otevřela a ze skříňky se vyndaly zásoby a z ledničky pravé italské víno (balené do papírové krabice jako trvanlivé mléko), část téže postele se (klap) zvedla a byl to stolek. Ze skříňky nad plynovým sporákem nám vyndali plastikové nádobí, z kohoutku natočili vodu na špagety a ty nakonec všem servírovali. Na ferry uvařili silnou malinkatou kávu (říkali jí coffitalia) - Java prohlásila, že je to normální kafe - snad pro všechny Italy z bydlíků, a než nás dovezli do Olderfjordu, stačili nás pozvat do Říma a popovídat si o životě. Jednoho z nich, Carla, jsem urazil tvrzením, že nemám rád komunisty, ale asi každý z nás myslel nějaké jiné. Když nás v Olderfjordu vysazovali, moc se omlouvali, že jejich cesta vede jinudy, podarovali nám špagety, dostali zbytek meruňky, a moc se s námi loučili a mávali nám. Bylo půl šesté. Hned nad Gunnarovou farmou jsme stopli místního betonáře, chlapa, který se celou dobu cpal bonbóny, oplatky a chlebem. Stavěl ve Skaidi, kde se zřejmě šel najíst. A to už jsme byli zase doma. A hned nás přivítala zpráva, že Gunn už nás má nejspíš dost a hrozně vyvádí. Trochu šok, po tolika hezkých místech a příjemných lidech, které jsme poznali. Ve vzduchu bylo cítit, že je čas odjet do Brna. «hro»

9.8. pátek
Uáá. Zdálo se mi o zpěvy ptactva (, zvláště o sýkoře koňadře. Ve snu jsem sepisovala jakási pozorování a když jsem se probudila, bylo toho už deset listů.) a pak přišel můj bratr. To bylo kuropění! Posléze bratropění.
Hroch tvrdí, že jsem též hlasitě koňadřila, ale to nemůže být pravda. Já přece nechrápu!

Hroch čistí silo.

Práce nám za ty dva dny neutekla. Farmáři zřejmě usoudili, že nás musí honem vykořistit, než odjedem, a tak se dře až do zdejšího "soumraku" (už se trošku šírá. Je to poznat typicky tak v deset hodin). Navíc se snaží, abychom nezvyšovali jejich náklady a proto vypnul telefon a nevaří. A to není spravedlivé. To se přece nedělá. K obědu je SO maso ála China. Thorovi jsme skoro namluvili, že je to hadí maso z konservy. (Kapitalista se opět stravuje na náš účet, ale s telefonem zcela zjevně nemá nic společného.) «java»

10.8. sobota
Vovošé, vovošé - plníme plastikové rohy hojnosti. Byla toho plná mazda. Aspoň dvě tuny jablek, možná o pár jablek míň.
Gunn se vzteká, jest nám taky připraviti si oběd myselvs = my. A nejen sobě, krmíme i nebohé hladové norské dětičky a jejich prostřednictvím i ubohé hladové norské psy.
A ubohé hladové norské vykořisťovatele. Thorovi naše zeleninové omelety velmi chutnají.
Ostatní norové, kteří sem chodí dnes na návštěvu, nás berou zřejmě jako inventář. Židle se přece taky nemusejí zdravit.

(Vložena Danielova čmáranice, kterou vygeneroval v neděli a Gunn ho při tom trochu nakopla. Aspoň se jí nálada trošku spravila. Možná.)

Až tady na severu se teprve potkáváme s jablky z nejjižnější Argentiny a není to setkání nepříjemné. Nejlepší jsou zelená argentinská, ale těch je málo. Hned za nimi jsou jablka z jižních Tyrol.
Přebírání zeleniny a ovoce nám zabere celý den. Lezou na nás pečky. Hruštičky, -java-

Kiwi: Zpupný Hroch převrhl vlečku ! Moje schopnost prorokovat neštěstí mne občas děsí. Pravil jsem: Tam nevjedu, to se převrátí. Hroch: Ukaž, máslo. A udělal to a vjel tam a převrátil se. Na jedné straně jsem rád, že mě nezklamal, na druhé straně jsem nerad. Převržená vlečka vypadá hůř, než je. Spravilo to nakonec něco ran kladivem.
Chudák Fordson! Instalace už shořela, startuje se šroubovákem, smrdí a při jízdě v něm něco nechutně řinčí. Raději nechceme vědět co. Bude se mi po něm stýskat. «kiwi»

11.8. neděle
Ráno.
Kiwi sedí u gramofonu a každému říká (a posléze též nadává), aby nedupal. Pokračuje se v žouželení. Ivan se přidal mezi nás. Kiwi ho uvítal mezi trudnomyslné. Jsme v tom spolu. Daniel vběhl do pokoje. Kiwi žádá, abychom vyhnali toho spratka. Použil bojového výrazu.
Jimmy s Bjørnem se ještě nevrátili z flámu. Ivan a Dva jdou odpoledne do práce. Ivan a Mirek leží pod ávkou a spravují. Ivan stříká olej všude kolem sebe, nenaolejuje-li mi Ivana Julie, naolejuje se sám, už si ho leje na brejle.
Vevnitř v Ávce se stratilo plus. Ten drát tam zůstal, jenom Plus odešlo. Mínus je z toho smutné.
Gunn je stále nevlídná, neodpovídá na pozdravy.

Toto je prosím nová stáj. Chybí jen maličkost - podlaha.

Seděla jsem u králíka, a protože snifal, strkala jsem mu tam ptačinec žabinec. Pak se přiřítila Gunn a hodila mu tam salát a dvě jablka. Aby řeč nestála, oznámila jsem jí, že tento je milý (králík). "Take it with you, if you like!" zavrčela, a vypadalo to, jakoby říkala "Vodvezte si třeba celou farmu!"
Před obědem se trochu rozhovořila. Neměla sílu nám udělat oběd, ale poradila nám, které brambory jsou lepší.
Odpoledne byli přivezeni Jimmy s Bjørnem. Jedna slečna přišla dokonce i dovnitř. To už tady Gunn nebyla. Oficiální verse je, že byli na pivu.
Celý den se mohutně žouželí. Silnější jedinci žouželí dokonce trojnásobně. Ivan a Dva s Thorem přijeli o půl jedenácté.
"Vy taky nevíte, kdy máte skončit", podotkl Kiwi. Teď sedí u večeře a počítají peníze. Hippo s Jimmym si sedí nahoře a žouželí.

HUH... Ivan po práci
Měla být párty (Thor říkal trip, nebo co, Jimmy nám pak prozra dále nedokončeno «java»

12.8. pondělí
oběd: Strkáme si do hlavy dobré věci. Ivan přišel z koupelny čerstvě umytý. Strká si je tam s námi. Povídáme si, a Ivan stále přemýšlí, na co zapomněl.
Po obědě - hovor se stočil na Toncka a na náš chemický záchod a hospodu u Antoníčka. Ivan: "Já už vím, na co jsem zapomněl. Zapomněl jsem se vyčůrat!"
Komár: "A už je to dobrý, že ?"
Naštěstí to udělal už na záchodě. A teď ještě tvrdí, že si na to vzpomněl jenom tak.

Žádný jiný pivovar se nenachází tak daleko na severu, a MACK BEER je první a jediné pivo, které se dostalo na Severní pól s pozemní expedicí.
Máte nyní možnost ocenit norské plzeňské pivo vynikající chuti a mimořádné čistoty - z přirozených důvodů:
Kromě nejvybranějších surovin a výrobních postupů splňujících nejpřísnější vládní hygienické požadavky, speciální chuť Arktického Piva Mack lze přisuzovat čisté arktické vodě z jedné z mála oblastí na světě, které ještě nejsou znečištěny.
Doufáme, že toto čistě ječmenné pivo z arktického Norska požijete s chutí.

Konečně modré pondělí, dnes se totiž nepracuje, tedy ne pro farmu. Toto pondělí je modré jako Avia Maria a voní vypraným prádlem. Napekly jsme buchty. Tentokrát to nejsou kaménky, jelikož těsto nakynulo.
Den uplývá celkem poklidně, v očekávání zpáteční cesty. Vykořisťovatelé jsou fyzicky přítomni jen zřídka, duševně pak ještě zřídčeji. Snaží se nám namluvit, že se ryby tahaj z vody. Ale to je blbost, támhle v tý fabrice je dělají ! (Hro)
Po chvíli cestování ( we are making a trip) a vrčení motoru, zahřáv si dostatečně přední nohy, ujal se Ivan kytary. A jak si tak brnkal, připlížil se vykořisťovatel s trumpetou a začal ji promazávat. Ivan předal kytaru Kiwimu a začal vybalovat basu. Dva se nabídl, že mu pomůže. "Ne, já si svou Terezku vysleču sám," odvětil Ivan a pokračoval v rozepínání patentek.
(Básnická licence praví patentky, já pravím přezky. «iv»)
(Tím hůř. «java»)

Výlet lodí Grimmer. Modrá basa na zádi obsahuje arktické pivo.

Tyto řádky a všechny na této stránce jsou psány na lodi, jež zove Grimmer, jíž se plavíme na výlet z H-festu. Kromě nás je tu pravděpodobný majitel lodi (a jeho pravděpodobný synek) a Thor. A dvě basy piva, které pomalu mizí v nás a potažmo i v moři.
Nejprve jedeme k jednomu ostrovu, kde musíme házet špagáty s olovem na konci do vody, vytahovat je zpátky a na jejich konci nacházíme ryby, které se napíchly samy na háčky. Jedla je zabíjí kudlou a jejich vnitřnosti háže rackům. Ryb je plná mísa. Kiwi je zelený jako kiwi. Sedma je také zelená jako Kiwi. Je mu .. - neudělalo se mu dobře a 3x mi opakuje, že výlet se mu nelíbí. Právě se mě ptá: "Hledáš ve mně inspiraci? To že po mě tak často koukáš."
"Já jenom, abych včas zvedl nohy."
"Ale jo, natolik své tělo ovládám, abych šel ven," zní stařecká odpověď. A teď chce Kiwi psát. «hro»

Kiwi: Aspiruji úspěšně na funkci předsedy klubu zvrhlíků. Doufám, že plavba nepotrvá dlouho, a že nebudu nucen já, nebo pozůstalí napsat, že k volbě již došlo. «kiwi»

2: Ano, též k této funkci nemám daleko. Ale stále si v duchu opakuju: "Nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám mořskou nemoc, nemám ...
Velmi to pomáhá. «2»

Kiwi: Sláva! Jsme na břehu a k volbě nedošlo.

Jimy odešel do H-festu loučit se s přítelkyněmi, my ostatní jedem na farmu baštit ulovené. Thor nechal Jimymu auto a jede s námi ve skříni. Jsou to pro něj nevšední zážitky. Jsme příjemně unaveni.
Krávy zdrhly a motají se před námi na silnici. Dobře jim tak. Stejně nejsou naše.