KTERAK JSME VYRÁŽELI

	Maruše na Šmilovského

	První stránka Deníčku

Piš, holoubku, piš, jinak zcepeníš, pravil Hrošík.
Plánovaný odjezd: 14.6. 16⁰⁰
skutečný odjezd (1): 14.6. 22²²²²
obrátka na Brno na Kývalce: 23²⁴ -> zjištění zapomnění kanystru.
Nyní se nacházíme ve Starém Lískovci a šmontráme na jakémsi podivném strýci (of Čudloidním) přerušovač k blinkru, kterýžto byl usmrděl.

Před použitím protřepat (za jízdy to opravdu nejde).

Ve voze je spousta Damoklových předmětů. Například basa. Jiřík je Kiwi, proto zobe pilulky na povolení svalů. RŮDL RŮDL HA HA
Slézají se k nám kočky.
Pokouší se uložit na zem, a zapřít se proti posunování.
Tady vidíte na zemi ležící sebezapření. (Hroch)
skutečný odjezd č.2 (od Mirka s kanystrem) 15.6. 0¹⁸²⁰
Což je správně, jelikož se říkalo, že pojedem čtrnáctého až patnáctého.

	Naše cesta Československem - Kutná Hora

KUTNÁ HORA - 4 hod. ráno
Vzbudilo mě bujaré juchání řidiče. Avia zuřivě kličkovala sídlištěm, projížděla dětskými hřišti a určitě nemířila do Norska. Asi jsme měli vzít i mapu Československa. -kom-
Pro doplnění. Jedeme si takhle s Jedlou a Ivanem v kabině. Načež jsme se rozhodli, že na té dálnici asi usneme, je čas odbočit. Stejně musíme někam směrem Praha - na západ. I učinili jsme. Řízení je zajímavější. O chvíli svítá. Nádherným východem slunce se kocháme jen do té chvíle, než jsem konstatoval, že slunce je sice krásné, ale vychází mrška na východě, a my přece už pět hodin jedeme na západ. Uáááá.
Nejeli jsme. Místo toho míříme k městu, z něhož se vyklubala Kutná Hora. Snaha obět město a stále se držet hlavní silnice je po chvíli korunována. Hlavní silnička vede mezi paneláky, kde končí na dětském hřišti. Po vzoru italských mafiánů se nenápadně věším na pekaře, který nás po chvíli vymotává z města. Typicka zkratka prodlužovačka. Vpřééd. -ja-

8:50 ráno přejezd hranic (15.6)

Komár šoféroval za obdivného rachtání celnických razítek několik mm od šraňků a značek. -hro-

Java přišla z lesa: "I nočníček tam byl!" -ht-

Do avie teče (experimentálně vyzkoušeno) - vzadu po stěně, tady u tunelu a v kabině do přihrádky. Během utěsňování přestalo pršet.

Blížíme se k moři. Hrošík viděl prvního racka. Lazar vstal a chodí. Je 15.6. 17¹⁵ růdl, růdl, ha, ha. Stolečky a židličky jsou neporušeny. Zatím.
Kutná hora: tady má být voda a přitom jsou tam kopce. (Kutná hora = symbol bludnosti)

	Útesy na Rujáně, 10 hodin večer

	Ferry Sassnitz -> Trelleborg

Jsme na rujaně (RÜGENS). A jak se tady mluví? Švabachem? (Ivan)
Valná hromada je skupina kývačů (HRO). Všichni svorně souhlasili s tím, abysme s vytřeštěnýma očima a staženým zadkem uháněli vpřééééééééééd!!... a já se chtěl tolik koupat v moři. Myslel jsem, že Rujána je skalnatá záležitost, a ono je to ploské a obsahuje to takovéhle koleje. (HRO)
Zakotvili jsme na Rujáně v blatíčku, čekajíce na levnější trajekt. Bylo nám navštíviti křídové útesy a moře.

Ďjó, moře, neustále opakoval Ivan, který spatřil tolik vody poprvé.
Jedla: Já chci cukr.
Hrošík: Tak se rafinuj, ty řepo!! -java-
Po zakoupení jízdenky na trajekt Hrošík pravil: "Mám v hubě jak v šopě. Podejte mi vodu, nebo pobliju celníka." -ml-

Dnes 16.6. je dneska až od rána, a nikoliv od noci, jak bývalo doposud zvykem. Ráno začalo rozjetím Marie na Rujanové rozhledně. Nemáme místenku 8:20. Čekáme na toboganu do ferrie, jež mělo odjet 7:55. -hro-

	V břichu Trelleborgově

	Podstatná část účastníků shromáždila se pak u záchranných člunů...

Nakonec nás velký generál admirál s pindákem ...
z pindáku se zalinulo: "Scheisse, scheisse!!", generál se nejistě usmál na Zdenála, kterýžto porozumňav zářivě opáčil, a porozumění zavládlo
... odvelel. I vjeli jsme do bárky křehké 171 metrů zdéli, 24 a půl zšíři, Trelleborg jménem.
Na páté palubě jsme našli sprchu zdarma a někteří z nás se stali opět lidmi. Jinak probíhala plavba klidně: bloumali jsme palubou překračujíce ležící těla cestujících, slunili se ve větru na plátěných lehátkách a sledovali plachtící racky, část pak v avii spala či poslouchala Dobytí Severního pólu, kteréžto máme s sebou, abychom zabránili trudnomyslnosti.