Kap.12: Oslo... Kodaň... Německo... Čechy krásné, Čechy méééé

18.8. neděle
Ráno u čehosi, co vypadá jako rybník, ale je to jenom kus řeky. Ale dá se v ní umýt, což je s výhodou.
K snídani je pudink s hrozinkama. Někteří soudí, že tam hrozinky vůbec nepatří, jiní, že mají být na povrchu, jinak vevnitř zhnusnou, jiní naopak, že mají být vevnitř, aby pěkně nasákly. Tito všichni baští z jednoho hrnce. Škraloup z pudinku pak buď labužnicky hltají, nebo zhnuseně odstrkují. A tak se názory různí a mile doplňují, zatím pouze na stupnici MŇAM - FUJ.
Kéž nám tento stav dlouho vydrží.

Klesání 8%.

Fotografická teleobjektivní zastávka. Fotografové opět s výhodou lezou na střechu, aby dohlédli k H₂Opádu. Sbíhají se k nám ovce. Zjistivše, že nic nemáme, znechuceně se otočily. "Pojď sem, malá," láká jednu Jedla, třímaje v ruce nůž, který od rána láskyplně čistí vlastním kartáčkem na zuby.
Další fotografická zastávka. Pod námi jsou serpentýny, klesání 8%. Slabší povahy napřed pro jistotu užívají suché toalety.
Už zase serpentýny, tiše sténá Dva.
Skoč, skoč, neváhej!
Flašku rumu!
A po chvíli: Už je to takové všední, ty serpentýny, říká Kiwi, leže na volantu, kdyby byla zatáčka, tak mě vzb- a točí volantem. Ferry Dragsvik, Vangsnes.
Nikdo se nemusí nijak zvlášť skrývat, mrtvoly vznikly samočinně. Stoupání, serpentýny. Úzká silnička, tak pro jedno auto. Jenže proti nám jich taky jede pár. Ten pazvuk, to bylo svodidlo a škrábání. Ti hlupáci ho udělali obráceně, takže jedem proti srsti.
Paní v protijedoucím bydlíku se pokřižovala. «java»

Je to ďábelské až hrůzné. Kdyby ten Mercedes s maxibydlíkem počkal, kde byl, nic se nestalo. Takto jsem radši škrábnul Maruš, než Mercedes za půl miliónu. (pozn. řidič - Jára) «ja»

Vypněte někdo to kino!

Pod námi je malebné údolíčko a svodidlo je místy vyhnuté ven. Teď už se o něj nepoškrábem a když, tak nám to už nebude vadit.
Máme doma kýbl nudlí!
(což je s výhodou. Každý vezme, co chce. Jimmy pak povrhna nudlemi, otevřel si hovězí maso ve své vlastní konzervě).
Ovce stála předníma nohama na svodidle a se zasněným výrazem se dívala do krajiny. Je zasněžená a sníh sahá až k jezeru. Svítí slunce. To by bylo labůžo!
8% dolů. Patníky jsou tyče s odrazkami ve dvou metrech. Tady asi bývá sníh. «java»

Fádní norská krajina.

Únava..... ......způsobuje, že na mé (Hro) zřejmě zpupné a Javiny nesmělé žádosti o zastavení na focení u zasněženého jezírka v plavkách odpovídají vrčivě NEZASTAVUJME. Dnes máme ještě dělat Bezděz, Křivoklát,...
... a muzeum dělnického hnutí. «hro»
No jó, jenže vy chcete zastavit každých 5 minut už 3 dny. Kdo to má vědět, kdy je to opravdu nutné?
Vpravo od nás dřevěné potrubí. Čudla nás poučila, že výhodou dřevěného potrubí je, že spotřeba železa na jeho výrobu je velmi malá. «java»
Minulo nás krásné placaté auto. Asi na ně spadl na zdejších cestách větší šutřík. «kom»
Jedla leze na střechu a ptá se "Chybí mi něco?" Odpověď zní: "Rozum!" «kom»
Tunel, co má mít 11 km, nelze projet - bude otevřen až v listopadu. Musíme zpět. Škoda. «ja»

Dva: No to snad není pravda. Prasata! Hovada! Hroch leží nahej uprostřed řeky a hrozně se chechtá. A ostatní ho napodobujou! Vyndejte je někdo! «2»
Kiwi: Jen neříkej, za chvíli tam budeš taky. Naše společnost má silný vliv na individua.
Po chvíli se Dva počal blížit k řece: To snad není pravda. Já, městské dítě a meju se jako prase v řece. Poté se ráchá jako ostatní. «ja»

Probudil jsem se v temné hranaté místnosti. Kolem vlhko jako v jeskyni. Hrůza teče za stěn. Místnost sebou podivně háže a jediný východ má nahoře. Blíží se 3 postavy jak z Ku-klux-klanu a vylézají otvorem. Nebo je to speleologická výprava? Už jsem se probudil úplně. To jen Hrošík, Java a Jedla vylézají v tunelu na střechu. «joe»

Jezdců na střeše přibývá. Právě v okamžiku, kdy jsem se zabydlel na přední hraně krabice, v protisměru se objevilo policejní auto, moji zadní spolujezdci zmizeli v otvoru, já nemohl, já byl přivázanej. Policista se na mě podíval, zapnul majáčky, zahoukal na houkačku a už jsme stáli. Čekali jsme něco mezi vyhoštěním a několikatisícovou pokutou. Policista řekl s úsměvem: "Měli byste raději sedět uvnitř, však víte proč." A my horlivě přikyvovali. To bylo všechno, pak ho Komár nenaboural a normálně jsme odjeli. "Tady bylo tolik místa, když vás 5 bylo na střeše," povzdechl si Ivan. «hro»

Dvojitý vodopád Vøringsfoss.

Krátce před tímto na Vøringsfoss byl děsivý vodopád - pomocí kamenů vrhaných Hippem stojícím za zábradlím, kam se nesmí, protože to píšou u vchodu a značně pak šílící Džávou, jsme odhadli hloubku propasti na 300+-50 m. Vodopády jsou dva. Ten větší vytváří dole tak mocný vítr, že to ten menší vrací zpět nahoru. «ja»
Jedeme po slunci, pak proti slunci krajinou PRVOHOR - Kutná Hora se blíží!
"Chci jet na Hanou!" volá Jára.
"Už zase hory, přehrada, vodopád" volá sbor.
"Už to kino vypněte" říká Jára, "nebo to zatemníme a budeme hrát karty" říká Kiwi. «hro»

Zašněrovaný Jedla v hamaku v Maruši.

"Levý světlo nejede" rozčiluje se Mirek. "To není možný, vždyť nešlo pravý", nadává Jedla. "Nepouštějte k tomu inženýry, pokazí to" vrčí Kiwi. «kom»
Po chvíli divého vázání se do lan a sítě začneme troubit na trubku (kus novoduru). Pečky. Jedeme Norskem a troubíme.
Ivan se snaží zatroubit z větráku. Nejde to. Moc se směje. Jedla si konečně zbudoval hamak uprostřed Avie. Všichni ho radostně šněrují. Jára mlátí do sedadla a volá Pečky! Vpřéd! «hro»

Močicí zastávka. Hrochovi zase někdo dupl na palec. Přiznejte se bez močení, kdo to ještě neudělal (nehlásí se nikdo).
PROSÍM, NEŠLAPEJTE NA HROŠÍ PALEC, ON PAK HROZNĚ KRVÁCÍ!
Poté jedeme do bezvědomí. «java»

Hlavní město Norska.

Oselské hrobeso.

19.8. pondělí
Po bezvědomí následuje krásné jitro vonící mlékem a smrdím. Slunce svítí. Pokouším se rozvázat ten uzel, co přes noc vznikl ze spacáku, vložky, plyšových zvířátek a mne. Na co jsem to neměla zapomenout?
Oslo: Pomalu vstáváme. Kýžené hlavní město je kolem nás. Jenže atrakce se otevírají až za dvě hodiny. Proto odjíždíme z ..... části k parku, kde je spousta soch a největší HROBESO na světě. Odtud se rozpadáme do oslího města.

Jedeme po obyčejné silnici. "Sverige" říká Jára vidící malou modrou ceduli u krajnice. "To bude nějaká díra." «java»
V kabině je hroznej binec. Maňásek se potrhal smíchy. «ču»

20.8. 2:00 úterý
Střídání stráží. "Vítám tě na své noze." (Hroch)
"To není karimatka!" (Dva)
"Dvo, život spas, noha se otevřela!" (Jára)

Kodaň - Nový přístav.

Malá mořská víla.

21.8. středa
Zdálo se mi, že pořád jedem, a ona to byla ta dálnice, co jsme vedle ní stáli. Maruška se čas od času otřásla, jak kolem ní projel kamión, jeden nás málem vzal s sebou. Kousek dál je odpočívadlo a stany. Dobrý den.
Hannover. Ivan uviděl krásného staříka na kole. "Co máš z toho, takhle budem vypadat taky a nebude to tak dlouho trvat," usadil ho Kiwi.
V autě zase zarachtala spojka. "Ta jednička není synchronizovaná," káravě řekl Ivan. "Zas má furt zuby," odvětil Jedla tvrdě. Už jsou dobře spočítaný a za celou cestu nejmíň padesátkrát. Parkujem. Jára bojí bojí kaká, že to město vyjde vždycky na Komára! Všude samé policejní budovy.
V postupně se rozpadající skupince vyrážíme do víru velkoměsta a znovu setkáváme stále obtíženější igelitkama se jmény různých obchodních domů. Nejvyhledávanějším artiklem jsou hnusně modré goretexové bundy. Ale zato stojí jenom 99,- DEM. No neber to za ty love. Koupil si ji i Dva, přestože tvrdil, že to nikdy neudělá (že ho k tomu nikdy nedonutíme). Teď už jenom chybí, aby začal běhat lišku, o čemž tvrdí totéž.
A pak se všichni spokojeně vracíme do Marušky, prohlížíme a vzájemně ukazujeme nakoupené věci. V celkově radostné atmosféře se ztrácí dokonce i ten fakt, že na dva lidi se čeká až do pěti hodin, a v téže se ubíráme rychlostí 65 - 68 km/h do Magdeburgu. Náhle se z podivného autíčka před námi vysunuje ruka s plácačkou. Že bychom něco přešvihli? Ne, spíš nedošvihli. Místní policii se nelíbí, že jedeme moc pomalu. «java»

Dva policajti v civilu žádali, abychom jeli rychleji, že brzdíme provoz náklaďáků, které tu nesmějí předjíždět. V okamžiku, kdy začali počítat lidi (jede nás o 2 víc) řekl jsem jim, že jedeme z Nordkapu a začalo se mluvit o něčem jiném. Nakonec jsme se domluvili, že budeme auta pouštět. Působili velmi inteligentně.
Java koupila slona s velikým chobotem. "To jsi koupila v sex-shopu?" (Hroch) java zřejmě neslyšela dobře. Na opakovanou otázku: "Ne, vždyť má chobot dolů!" «hro»

Pozor! Odrážíme!

Milujte trolly!

TEST PRO CHYTRÉ CESTOVATELE:
Čudla právě upustila chleba. Hádejte, kterou stranou dolů! (uonazaman)
Jsme ve východní části Německa. Počet pravděpodobnosti výskytu trabantů, škodovek a jiné havěti se blíží 487.
Co je s tou silnicí? To jsme už zase ve Finsku?
Proč se stmívá? Copak je už zima? (Ivan)
U pumpy: "Tady by mohly být záchody. jenže jsme na východě," (Komár). Tak jdeme hledat východy, třeba to tam půjde taky. Nešlo. Leda v havěti za pumpou. Pokouším se najít i poštovní schránku, jenže ta je až kdesi ve vesnici. Za to se mladý prodavač nabídl, že ty dva pohledy hodí sám. Ten se bude, chudák, divit, až tam najde ty norské známky. Doufám, že je tam nechá.
Všichi usínají, jen Joe sedí s učebnicí a zírá nevidomýma očima před sebe.
Pozor! Kutná Hora. Věci padají ze stolečku a Jimmy se nestal torpédem jen proto, že se držel. «java»
Kiwi: Silnice jsou stále horší. Přenos informace od navigátora k řidiči má značné dopravní zpoždění. Zřejmě jsme odbočili o jednu odbočku později. Nikdo z bdících to neví přesně, chvílemi to vědí všichni přesně, bohužel každý jinak. Už se setmělo. Projíždíme mnoha vesnicemi, které vůbec nejsou na mapě. Naopak, vesnice, které jsou v mapě, nemůžeme nalézt. Snažíme se mířit přibližně ve směru, kde tušíme, když ne přesně Cínovec, tedy aspoň hranici ČSFR.
Cosi se děje s Maruškou a tato již nemá sílu 80 koní, ale spíš 20 veverek. V kopci, který jsme druhdy vyjeli na 4, to jednička neutáhla. Teď jsme už dávno měli být v Česku.
Objížďka nás posílá na dvůr jakéhosi statku. Projíždíme kolem hnoje a druhou stranou ven. Šipka ZINNWALD načmáraná kusem uhlí na lepence. To je zázrak, přece jen asi jedeme dobře.
Už jedeme asi 10 km po horské silničce. Okolo mlžný les, kdysi zajisté plný pašeráků. V záři reflektorů je vidět cosi uprostřed silnice. Je to přenosná značka otočená zády k nám. Z druhé strany se ukazuje, že je to Zákaz vjezdu všech vozidel. To jsou ale věci!
Přijíždíme k přechodu. Nekonečná fronta kamiónů. Osazenstvo krabice se probouzí a vyhlíží značně vyoraně. Po chvíli jsme se usnesli, že nejsme náklaďák a vyrážíme vpřed podél fronty. Dva naskakuje za jízdy, Hrošík řve.
Přechod hranic proběhl bez problémů, na tváři celníka lze číst spíš soucit. Hroch s Mirkem shánějí jakési razítko, neb chtějí ušetřit něco mrzkého mamonu za MwSt. Nesehnali. My jsme zato vymámili kupóny na naftu.
V kopci dolů do Teplic to hýří výstražnými cedulemi, které názorně předváděli, co se stalo, stane, resp. může stát těm, kteří to pustí moc rychle. Odcházím spát. (dodatečně zapsal Kiwi) «kiwi»

Vrátili jsme se domů. První zastávka u pumpy za jistým účelem nás konečně vítá na pevné zemi. Útlocitní čtenáři nechť přeskočí následující sentence. Zastavili jsme se na krátké občerstvení v motorestu Naháč. Po požití 2 piv žádám zastaviti a bude mi vyhověno až po ........ «hro»

Zde zápisky do Deníčku prudce končí.