předchozí domů následující
Stáváme se kulaky
1. - 26. června 2015
Stavíme budky pro netopýry - jezdíme na Leavitt Meadows - chodíme u Saddlebag Lake - pícháme kolo - kupujeme další kozu
pište English

Děti na Medvědím Potoce stloukají budky pro ohrožené netopýry.
Děti na Medvědím Potoce stloukají budky pro ohrožené netopýry.
Tower Peak vévodí každé vyjížďce na Leavitt Meadows.
Tower Peak vévodí každé vyjížďce na Leavitt Meadows.
Když jsem byla dítě, milovala jsem konce školního roku. Už se neučilo, konaly se výlety, odevzdávaly se učebnice a fasovaly nové, prostě taková pohoda. Coby rodič konce školního roku upřímně nesnáším. Místo klidu se kupí akce — tady jít pomáhat na den Zlaté horečky, tady přispět na to či ono, tady nezapomenout do školy přinést jahody nebo balení sušenek. Ovšem když zvolím sušenky jakožto nenáročné, koupitelné předem, tak mi na poslední chvíli přijde upozornění, že nutně musí být bez ořechů kvůli alergiím. Takže následně strávím dopoledne v pěti různých obchodech, abych zjistila, že takové sušenky není možné běžně koupiti, všechny mají minimálně varování, že jsou vyráběné na zařízeních, na kterých se zpracovávají i ořechy. A opravdová lahůdka je, když se oba ročníky, do kterých chodí mé děti, rozhodnou uspořádat akce a výlety ve stejný den, a oba učitelé se na mě obrátí s prosbou, že nutně potřebují pomoc, takže já pak jezdím sem a tam — a stejně nestíhám.

Do toho jsme ve stájích pro děti organizovali přednášku o netopýrech, spojenou se stavěním netopýřích budek. Z toho jsem měla trošku vítr, zvlášť z elektrických vrtaček a šroubováků, ke kterým se starší kluci samozřejmě děsně hrnuli, neb tyto vypadají jako pistole. Nakonec tedy vrtačku zkusila i Lisa a můžu hrdě prohlásit, že se nikdo ani neprovrtal, ani nepřitloukl k budce, a tudíž tyto mohou být rozvěšeny po rezervaci pro místní ohrožené netopýry.
 
Holky se vracejí ze spontánní vyjížďky mezi kytičkami.
Holky se vracejí ze spontánní vyjížďky mezi kytičkami.
Jen obejít Saddlebag Lake v Yosemitech je výprava na několik hodin.
Jen obejít Saddlebag Lake v Yosemitech je výprava na několik hodin.
Pak jsme se konečně dočkali konce školy, děti přinesly krásná vysvědčení, a mohli jsme si vydechnout. Což jsme promptně učinili ve formě výletu do Sierry, jen na jednu noc, taková rychlovka. My s Lisou jsme po příjezdu ještě stihly vyjížďku na koních na Leavitt Meadows. Jen hodinové kolečko kolem louky — všude kvetly tisíce divokých kosatců, louka byla úplně modrá, takže zase něco nového a překvapivého.

Další den jsme se vypravili až k yosemitskému parku, na jezero Saddlebag (Sedlová Taška, nejspíš pro jeho dvou-laločnatý tvar). Před pár lety jsem tam byla na výletě s babama, a Sid zatoužil se do téhle krajiny taky podívat. Saddlebag Lake je přehrada, ovšem další plesa a jezírka v Twenty Lake Basin jsou přírodní. Ve třech tisících metrech nad mořem je tato oblast přístupná jen po malou část roku, nicméně po letošní skromné zimě nebyl v půlce června už sníh ani v těchto výškách.
 
Tři funící postavy na pozadí tří horských jezer.
Tři funící postavy na pozadí tří horských jezer.
Děti, brutálně přinucené k pohybu v divočině, protestují.
Děti, brutálně přinucené k pohybu v divočině, protestují.
Výšlap jsme zahájili zastávkou v místním café, kde jsme si objednali lodní jízdenky na cestu zpět. Do Twenty Lake Basin se musí obejít Saddlebag, což jsou tři kiláky poměrně nezáživné stezky; takhle jsme si ušetřili alespoň jednu cestu. Skoropuberťáci teda trošku reptali, a my s Hrochem jsme funěli, ale jinak nás výlet k jezerům nadchnul. Jediný slabší moment nastal, když jsme se rozhodli sejít na krásnou zelenou loučku u Greenstone Lake. Ta je chráněná horami, takže tam vůbec nefouká, a my byli za pár vteřin doslova obsypaní komáry. V téhle koncentraci hmyzu už nefungují ani repelenty, vždycky se najde nějaký komár, který je tak zoufalý, že repelent ignoruje. Na větrný hřebínek jsme utíkali, což v téhle nadmořské výšce považuji za vrcholný sportovní výkon.

K lodi jsme dorazili na čas, dokonce se podařilo i vyřešit zádrhel s lodníky. Babice z kavárny pojala peníze, leč opomněla naši objednávku předat posádce, takže tito s námi nepočítali. Ovšem zdá se, že zmatení turisté se běžně zapomínají a přehazují odjezdy, takže se vše vyřešilo hladce.
 
Mládež zničeně posedává, igrnorujíc krajinu vůkol.
Mládež zničeně posedává, igrnorujíc krajinu vůkol.
Na loukách Pánve Dvaceti Ples kvetou kytičky; v pozadí North Peak.
Na loukách Pánve Dvaceti Ples kvetou kytičky; v pozadí North Peak.
Po výletě jsme zajeli vykoupat k horkým pramenům, kde Lisa utopila svou oblíbenou mikinu. Vítr zřejmě sfouknul z kamene ručník a mikinu, a samozřejmě že Murphyho zákon zafungoval a starý olezlý ručník jsme našli, ale oblečení ne. Ovšem s tím se nedá nic dělat, takže jsme se posbírali a vyrazili směrem k domovu, se zastávkou na večeři ve Strawberry. Počítali jsme s tím, že dorazíme pozdě večer, a na to jsme si říkali, že nevadí, protože děti konečně nemusí vstávat do školy.

Za Jamestownem začal náš autobus vydávat divné, pleskavé zvuky, takže Sid sjel okamžitě ke krajnici. Závadu jsme ani nemuseli dlouze hledat, přední kolo u řidiče bylo prázdné. Zkoušeli jsme to dofouknout kompresorem, ale kolo na nás zlostně syčelo — nebyl problém najít obrovskou díru po nějakém šroubu nebo větším předmětu. V tom okamžiku se začalo bleskurychle stmívat; my se nacházeli na krajnici velmi rušné silnice, pracujíce na výměně dvou kol. Že nám píchlou gumu v devět večer nikdo nespraví, bylo jasné, takže jsme se rozhodli dojet těch dvě stě kilometrů domů na nouzové rezervě. To je úzké gumové kolečko, takže šla na zadek a zdravé kompletní kolo šlo na předek, kde je náhon. Největší strach jsem měla z aut mastících to kolem nás v těsné blízkosti, ale nakonec jsme to zvládli — a následující skoro čtyři hodiny jsme se plížili domů průměrnou sedmdesátkou po okreskách. Na poslední úsek cesty jsme si už troufli na dálnici, bylo po půlnoci a provoz trošku povolil, takže jsme usoudili, že holt ostatní zvládnou naši pomalou jízdu.
 
Z vodního taxi přes Saddlebag Lake jsou vidět (zleva doprava): North Peak a Shepherds Crest.
Z vodního taxi přes Saddlebag Lake jsou vidět (zleva doprava): North Peak a Shepherds Crest.
Naše nová koza — Lékořice.
Naše nová koza — Lékořice.
Domů jsme dorazili v pořádku někdy v půl druhé — a druhý den ráno jsme absolvovali výlet do Costca, aby gumu spravili. Hroch šel do práce a já s dětmi za kozami a poníky. Také jsme se konečně dostali k tomu, abychom otevřeli bazén. Letos se nám střídají horké dny s chladnými, takže když už se ohřeje voda, je zase venku zima, a naopak.

Náš stájový život dostal nový impuls, když se ukázalo, že nakonec nemá domov ještě jedna malá kozena. Lisa strašně prosila a slibovala, až jsme tedy pořídili i černou Lékorku, miláčka všech dětí. Sid tvrdí, že tímto se z nás stali kulaci a žádá býti nazýván Kozinou. Pro mě to znamená, že musím intenzivně zapracovat na kozím kroužku, protože dvě kozy sami neutáhneme. Nejde ani tak o finance, jako o péči — vypouštět z chlívku, zavírat, probíhat, krmit, stříhat kopýtka — a za rok začnou starosti s připouštěním, kůzlaty a dojením. Kroužek, kdy se rodiny střídají po dnech u koz, podobně jak se střídáme u poníků, je mnohem milosrdnější řešení. Uvidíme, jak dlouho Lise vydrží sliby ohledně péče o kozy.


předchozí domů následující pište nám English