Vánoce

Na výletě na Point Bonita jsme se zastavili a vyfotili u Zlaté brány

Tím, že jsme ještě na Tomovy narozeniny běhali v plavkách a trpěli ve čtyřicítkách, byl pro nás prosincový zlom absolutním šokem. Obvykle bývá poslední měsíc roku vlahý, deštivý, s optimisticky rašící zelenou travičkou. Letos už jsme zažili jinovatku a sníh nejen na Mt. Hamilton, ale i na kopcích Santa Cruz Mountains tady za domem. Také jsem už měla tu čest vytáhnout rukavice.

Letos byl náš domeček vyzdoben na Vánoce světýlky podle Tomova gusta.

Vánoční přípravy tedy přišly docela vhod - s dětmi se nedá dlouho oscilovat na hřišti (zvlášť když Tom žádá celou dobu pobytu trávit vleže na břiše a popojížděním s bagrem) a domácí zábava je také omezená. Na první vánočně nazdobené domy Tomášek reagoval tím, že musíme koupit nová světýlka. Nevím, jak si pamatuje, že ta, co máme na domě již mnoho let, dosluhují, ale opravdu bylo zapotřebí obnovit výzdobu. Tom šel na to diplomaticky. Dotaz, zda se mi líbí BAREVNÁ světýlka jsem zodpověděla poněkud mechanickým ano - a tím byl můj osud zpečetěn. Tomášek spokojeně prohlásil, že v tom případě by chtěl letos mít na domě světýlka barevná. O víkendu jsem pak potomky vypustila s tatínkem na nákup ozdob - Tomovo nadšení neznalo mezí. Už mezi dveřmi na mě hulákal "Maminko, máme BAREVNÝ světýlka a NEBYLY DRAHÝ". A tak máme místo decentních bílých žároviček letos tak trošku cirkus. Pokud by mě byla neobměkčila příznivá cena, Tom završil svůj lobbing za pestrost světel konstatováním, že JEMU se ta barevá světýlka líbí a že jsou ÚŽASNÁ.

Jako každým rokem, vybírali jsme strome spíš menší, a skončili s velikánem až do stropu.

Hned následně se Tom dožadoval stromu; vysvětlovali jsme, že pro strom pojedeme až další víkend. To už začalo doopravdy mrznout a v Santa Cruz Mountains, kde se nacházejí stromkové farmy, ležely po ránu zbytečky sněhového poprašku. Jak jsme se prodírali mezi stromky, skončili jsme značně mokří a promrzlí, což je pro nás tady docela vzácnost. Doma jsme museli držet Toma, aby nerval stromek hned do obýváku. Přeci jen vzít chudáka smrčka z mrazu rovnou do dvaceti stupňů by asi nebylo to pravé. A navíc musely děti sklidit hračky v pokoji, aby bylo stromek vůbec kam postavit.

Naše oblíbené ozdoby jsou krásné, české (nebo moravské?), slaměnné.

V neděli se děti konečně dočkaly zdobení. Letos to bylo prima, Tomášek opravdu pomáhal. Lisa se účastnila v návalech - a odbíhala si mezitím hrát, ale nakonec byla celá tak krása na světě. Tom mě ještě honem uháněl, že strom potřebuje vodičku. Dobře udělal, já jsem člověk, kterému by chcípla i kopřiva.

V rámci vánočních příprav jsem s prďuchama i pekla. Vykrájeli jsme a upekli marokánky - tentokrát jsem nic nepřipálila, ani nedošlo k žádným národohospodářským škodám, i když děti byly mírně pomoučené, stejně jako většina kuchyně. Toma zajímalo vážení ingrediencí, pomáhal s vykrajováním (tempem jeden vykrojený tvar na mých deset). Lisa se spíš patlala v těstě, ale užila si to snad taky. Nejvíc se oba dožadovali zdobení. To spočívalo v tom, že já jsem zdobila a oni olizovali polevu a ujídali klikev (cranberries), které měly přijít doprostřed každého kousku. Mno, nikdo neblinkal, tak bych i tuto část vánočních příprav neváhala označit za úspěšnou.

Poměrně s obavami jsem čekala na školkovou besídku. Loni, ještě ve staré školce, to skončilo katastrofou. Besídka na ukončení školního roku v nové školce - menší katastrofa, ale děti si zacpávaly uši a chovaly se jak malí křováci prvně v civilizaci. Tentokrát to vypadalo na krizi už v šatně. Tom rozhodně odmítnul nechat si namalovat nos na červeno a odmítnul se besídky účastnit - prý potřebuje složit stíhačku z lega. Což o to, stíhačku složil fakt docela pěknou. Nakonec jsem ho přesvědčila, že si nasadí (sobí) parohy, pak byli rodiče vykázáni. I čekala jsem s napětím, zda se synek ze šatny vynoří.

Školní besídka: Tom pěl, Lisa aspoň nezlobila, veliký úspěch.

Vynořil se, nechal se zorganizovat na podium, blbnul se spolužákem - a nakonec i poměrně s vervou zpíval a dokonce jako jeden z mála dětí předváděl i nacvičená gesta patřící k písničce. Takže jsem konečně mohla být na besídce i mateřsky hrdá a neměla nutkání najít nejbližší kanál a zahrabat se. Lisa teda trpně seděla a odmítla zpívat - ale aspoň neřvala, že chce maminku. I to považuji za veliký úspěch.

Chodíme s dětmi (Tomem nadšeným, Lisou víceméně trpělivou) pozorovat modelovou železnici do Santa Clary.

S koncem zpěvu vešel do školní haly Santa Claus. Letos to bylo domluveno tak, že místo toho, aby si děti dávaly dárky navzájem, tak mají přinést malý dárek pro děti z místních dětských domovů. Docela se mi tato myšlenka zamlouvala - klumprů máme plnej barák. A přišlo mi fajn, že by se naši potomci mohli taky pro změnu jednou zamyslet nad tím, co mohou dát, než nad tím, co dostanou. Tomášek samozřejmě hodlal Santovi vrazit svůj dárek a zmizet, a moc nechápal, proč nějaké zdržování a proč stát ve frontě ostatních dětí, které se Santou rozprávěly. Lisa, ta sice trpělivě počkala, až na ni došla řada, ale pak odmítla mít s tím fousatým dědkem cokoliv společného. Nakonec jsme k Tomově žalosti odevzdali sobí parohy (ano, ty, co si nechtěl na besídku nasadit) a já jsem dalších několik dní vysvětlovala, proč zrovna dnes nemají zase besídku ve školce a proč nemůže mít parohy a zpívat písničku (tu mi pak zpíval alespoň ve vaně).

Z naší školky jsem stále nadšená. Před Vánoci přišli s velmi humánním nápadem, že se po tři pátky předcházející svátkům postarají na tři hodiny večer o děti, aby rodiče mohli obstarat nákupy. První pátek jsem si připadala jak macecha, ale děti se nemohly dočkat a pak samozřejmě nechtěly jít domů. Ani se jim nedivím - dostaly ve školce večeři, pak si něco vyráběli, pak se převlíkly do pyžamek a měly krátkou pohádku. Já byla nadšená taky - v devět hodin jsem si vyzvedla unavené děti v pyžamu, odvezla domů, vyčistila zuby - a šup do postele. My jsme se Sidem byli lézt a na večeři - SAMI. Babičku nemáme od září, tak to pro nás bylo velmi občerstvující. Prďuši se nočního pobytu ve školce intenzivně dožadovali, takže pak jsem je tam zanechávala s mnohem lehčím srdcem.

Zdobení skutečné perníkové chaloupky je vděčná předvánoční zábava.

Poslední předvánoční akcí byla besídka u sousedů. Tentokrát přišlo hodně lidí, bylo to trošku hektické, ale sousedy vždycky ráda vidím. Děti měly přinést dárek s tím, že pak se ty dárky zase rozlosují. No, při tom množství dětí (cca dvacet dětí do pěti let) se nepodařilo tuto myšlenku až tak úplně realizovat, neboť natěšení prcci se na dárky prostě vrhli a začali trhat obaly. Lisa vybalila ze svého dárku soupravu na perníkový domeček a žádala tento okamžitě rozdělat a provozovat. Snažila jsem se jí klidně a logicky vysvětlit, že domeček dlouho trvá a že si ho postavíme doma. Lisa ulehla na zem s krabicí s domečkem a spáchala takovou hysterickou scénu, jako by jí někdo bral poslední kůrku chleba, na které závisí její život. Tom se zase začal s ostatními dětmi prát o místní vláčky - usoudili jsme, že vzrušení bylo dost a šli raději domů, než dojde k národohospodářským škodám.

Rodina rozbaluje dárky. Veselé Vánoce!

Když pominu ten prvotní hysterák, byla chaloupka velmi úspěšný a účinný dárek - dvě lezavá odpoledne jsme chaloupku zdobili a lepili. Navzdory předpovědím různých kamarádek chaloupka vydržela pohromadě, dokonce nám zdobila stůl na Štědrý večer.

Pro mě byly letošní vánoce trošku smutnější - těsně před svátky zemřel strejda Honza. Hroch ani děti neznají veselého strejdu mého dětství, který se rád smál, vyhazoval děti do vzduchu a byla s ním sranda. A najednou je tenhle kousek mého dětství nenávratně pryč. Mrzelo mě, že nemůžu být v takové době s širší rodinou.

Štědrý večer u nás proběhnul v klidu v pohodě - až jsem byla sama překvapená. Děti spolupracovaly, dokonce nebyla žádná velká scéna u večeře. Pak jsme šli vyhlížet Santu, Lisa tvrdila, že Santu viděla, Tom byl neochvějně přesvědčen, že to bylo letadlo, protože to mělo navigační světla. Ať tak nebo tak, čekaly na nás po návratu dárečky. V podstatě jsme ani nestihli vyfotit stromek s dárkama, jak rychle se nedočkaví prďuši na hromadu vrhli. Tom dostal vytoužený "červený most" co vypadá skoro jako Golden Gate Bridge, malé auto na dálkové ovládání, Lízinka "panenku se žlutejma vlasama" a žlutého poníka (My Little Pony). Dále knížky, baťůžky, piánko, skládačky - no klasika. Největším hitem ovšem asi byly ozdobné mašle z dárků. Prcci si udělali sbírku červeno-zlato-zelených ozdobných bobků, rozložili je v chodbě a trvali na tom, že jsou to kaktusky. Kaktusky si pak sebou sbalili i na devítidenní výlet.

Pětadvacátého jsme byli pozvaní na oběd ke Kubackým. I to proběhlo bez dramatických událostí. Tom měl sebou svého jeepa na dálkové ovládání, aby se pochlubil Lukáškovi (takové autíčko viděl právě u Lukyho). No a pak už honem domů, a začít balit na velký vánoční výlet.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]