Kap.3: Kterak jsme (ne)pracovali

Poznáváme Olava. Je to řečný šedesátník mluvící dobře anglicky, vyprávějící historky, které loni vyprávěl Komárovi. Není prý dobré se s ním přít. Parkujeme a stavíme stan - přístřech. Olav řekl, že přijde vítr a vezme nám ho. Hned vedle je chata a v ní 4 volné postele bez matrací. Tady se nás pár vyspí docela dobře.
Ještě tentýž večer (18.) vytahujeme nástroje a snažíme se hrát. Přicházejí Norové, co tu bydlí v karavanech, přijíždí velký boss od stanového prodeje se svou Thajkou. Společenský večer má trochu zaražený ráz - jsme unaveni po cestě a radši bychom spali. «hro»

Olav před stanem pro turisty.

19.6. středa
Vstáváme po 10. hodině, což není na místní poměry zas tak pozdě. Pro Olava děláme elektrickou instalaci v jeho stanu. Telefon se nám nedaří uchodit. Olav slibuje, že práce bude dost. Rádi bychom se osprchovali, ale to nebude tak snadné.
Olav prodává ve svém stanu hlavně oblečení. Němci kupují. Snažíme se všichni mluvit anglicky, i mezi sebou. Někteří nechtějí, ale budou muset. Myslím, že se všichni naučíme; těžko asi norsky.
Odpoledne se motáme na místě a chystáme se na to, že někdo přijde domluvit práci, jak řekl Olav. Nakonec jdeme všichni na nedaleký statek prohlídnout si pracovní příležitost: 2 lidi, práce dost, málo peněz... Povídáme se (i s pomocí Olava) s domorodci až do půlnoci, kdy viditelně usínáme. Vezou nás zpátky. «hro»

Je to běžná farma. Vypadá to tak, že by nás tady zaměstnali všechny a na celé dva měsíce. Teda kdyby na to měl peníze. Zato má peníze na moc fajnový baštění pro domácí zvířata: balené papriky, broskve. Ti kluci se mají! Taky bych si dala.
Farmář je. (V první řadě není ani farmář, ani farmářčin manžel, jak jsme se dozvěděli později.) Ale zato mají velmi přítulné psy a kocoura, který háže zadkem, a běda, jestli ho nepohladíš. Dobrou noc.
(Uá! To není žádná noc. Oni tady nemají tmu a to není fér. Nevím jak vy, ale já si musím na noc zavazovat oči). «java»

Farma.

20.6. čtvrtek
→ hurá!! My můžeme pracovat. Zatím ne všichni. Kluci jsou na farmě, girls v hotelu. Poté v místní kafárně. V hotelu obsluhujeme postele, v kafárně myčku. Zbyli čtyři nezaměstnaní, kteří se trudnomyslně potulují kolem Avie.
Olaf se zlobí. Dovolili jsme si podotknout, že pětadvacet korun na hodinu není zrovna nejvíc (vzhledem k tomu, že my v hotelu máme padesát).
Večer jdeme na procházku do okolí, že by se skáklo na farmu? Jenže oni tam nejsou. Jsou tam pouze malá milá zviřátka, která nás osnifávají. Vlastně tady jsou, čouhají támhle z okýnka, ale nemůžou přijít, protože pracujou. Necháme je tedy pracovat (jen vydělávejte) a jdeme nejdřív tam, pak zpátky. (Po cestě zpátky nás míjejí s hnojem.) Večer vyvoláváme, jenže termín "duchové" se některým nelíbí. Ať je to, jak je to, jde to nejlíp ve třech, neboť Jára se duchům nelíbí a počítání peněz provozované Komárem mě sráží z asketických výšin do světa tvrdého kapitalismu. Definitivně naše vytržení rozmetal Thor a kluci z farmy. Jest nám hovořit anglicky. «java»

21.6. pátek
Jedla, Ivan, Hrošík na farmě, Komár v kafárně, Čudla s Džávou v hotelu. Tvrdě pracujem. Nezaměstnaní se potulují kolem Ávie a spravují, co se dá. K uklízení hotelu nám přibyl ještě motel. Tak tady bych chtěla bydlet. Práce trvá zhruba do osmi večer, což je zde poznat pouze podle hodinek. Ráno přijel Joe a začal mluvit anglicky. «java»

Ale česky si pamatuju docela dobře. Vyjížděl jsem z Brna v pondělí 17.6. večer, v úterý ráno jsem byl v Malmö (vlakem), ale líně jsem si koupil letenku přes Stockholm do Kiruny (2x200 SEK), protože na stopování moc pršelo. Z letadla byl krásný výhled, do Kiruny jsem dojel ve 22³⁰ a říkal jsem si: "Takový krásný slunečný den, to můžu jet dál stopem...".
Ale nic směrem do Norska nejelo. Říkám si: "Asi proto, že je noc." Tak jsem to zkusil až ráno, ale nejezdilo toho o moc víc. Nakonec jsem se přece jen dostal přes krásné hory na norsko-švédské hranice, kde jsem přejel čáru, a byl jsem v Norsku. Vypadalo to tam jako v Tatrách, jen víc sněhu. Z Narviku jsem odhadl vzdálenost do Skaidi na 400 km (40 mil), protože vzdušnou čarou to bylo něco přes 300 km. Trošku jsem se mýlil. Bylo to asi 1000 km. Na pobřeží se zpočátku nestopovalo moc dobře, protože každý mě vzal jen kousek, a když už se připozdívalo a začalo pěkně pršet, jeden dobrý muž mě pozval k němu domů do Tromsø, tam mi poskytl večeři, krásný pokoj, druhý den snídani a oběd a prohlídku Tromsø a zavezl mě za město na stop. (Chtěl jsem lodí do Hammerfestu, ale když jsem zjistil, že stojí 450 K, řekl jsem, že přes noc a v dešti by to nebyla pěkná plavba...) Měl jsem štěstí - vzal mě TIR, co jel až do Hammerfestu. A tak su tady. «joe»

22.6.sobota
Cestou mi všichni vykládali, jak zde bude velkolepá oslava Mid-Night-Summer, slunovratu, každý Skandinávec zapálí oheň (nejlépe na pobřeží), v němž pálí "witches". A taky že jo.
Od rána do odpoledne pracovala děvčata (a chvilku i já & Jára) v hotelu, motelu & caffeterii, 3 hoši (z toho 1 Hroch) na farmě.

Jedla s raky.

Pálení čarodějnic (půlnoc).

Kolem osmé večer jsme byli dopraveni ke Fjordu, kde má Bjørn motorový člun, dovezli asi 2 kartony piv, 15 kg raků se smutnýma očičkama, pár kilo špekáčků, sušený ryby available, a řekli: "Jezte, pijte, radujte se a jezděte na člunu!"
No co jsme měli dělat? K dalším zpestřením programu patřil udržovatel mateřských školek v Hammerfestu, který, objímaje nás, aby jej silnice neudeřila do tváře, sliboval práci pro nás všechny. Dále byl milý pán z chatky nad námi, který byl velice šťastný, když jsme nešetřili superlativy nad jeho lahvemi s malinovým, ostružinovým, borůvkovým a beriovým vínem. A my nešetřili. Nechronologicky musím konstatovat, že bylo moc dobře, že nás farmáři pozvali už v sobotu (ačkoli oficiální termín je až v neděli), neboť jsme chytli krásný počasí a v neděli pršelo. «joe»

23.6. neděle
Ráno nás Jiřík přepravoval z Fjordu domů. Nevíte někdo jak?
Jó, to bylo ňák autem nebo co. Podrobnosti po mně nechtějte. «joe»

A my zase do práce - hotelové uklizečky do hotelu, kuchyňské živly do kafárny. A v dešti. V televizi ukazují korunovaci krále Haralda a královny Sonji a my tady luxujem. Fakt je, že zdejší personál tuto zrovna moc neprožívá, Gunnar o tom ani nevěděl, ví jenom, že je rovnodennost, a italští turisté z toho mají akorát legraci. Paní v kuchyni je hrozně hodná, říká nám "Deserte", ale to jenom proto, že nás hodlá puknout pomocí vynikajícího zákusku. Pudink a karamel se řekne norsky pudink a karamel. Nahoře je šlehačka a je to strašně dobrý.
Včera nám náš nejbližší nadřízený dal norsko-anglický Nový zákon, abychom ho daly do každého pokoje. V některých (skoro všech) pokojích zůstal dodnes. Je to nádherná knížka a je psaná krásnou angličtinou, vcelku moderní, takže angličtina se dá učit i z toho. A nejen angličtina.
Večer zaplály ohně, Noři slaví rovnodennost a pálí čarodějnice. My raději setrváme. «java»

24.6. pondělí
V hotelu ani v kafárně nás nechcou, Thor si odvedl ještě Jiříka. Jdem lovit flašky a pracovní místa. A zařídit si poste restante, což bude z dostupných řešení tak asi nejjednodušší, neboť Olaf začal vypadat značně nespolehlivě. Pracovní místa nejsou, či spíše peníze na placení. Tedy: konečně jeden volný den. Nám pracujícím se to zdá docela fajn, těm, kteří o práci dosud nezavadili, netoliko. A posléze se i my, hotelové uklizečky začneme věnovat obvyklé činnosti. Komár uklízí autobus, Džáva chatku. Po likvidaci nánosů prachu je v ní celkem bydlitelno. Je krásně, slunko svítí (oni ho tady nezhasínají ani na noc).
Mirek, Radek, Jára a Čudla se šli projít (původně na lov výše uvedených flašek), na cestě k fjordu potkali Thora se zaměstnanými, kterýžto je poslal k vodopádu.
"Vodopády byly perfektní, hi, hi, hi," jak mi nyní sděluje Čudla jata odporem k psaní:
Potkali nejdřív vodopád s duhou, lezli dál po proudu a tam byl další vodopád, u kterého byla spatřena hnízda orlů, prý, "to nám taky říkal Thor, že tam jsou orli, my jsme na konci cosi tmavého zahlédli a já jsem to neviděla." Pak šli zase po proudu nemohouce se nabažit pohledu na řeku, kteroužto posléze přebrodili a přes borůvkoviště se přečvachtali zpátky.
Kvečeru se připlazili spáči a dříči z farmy.
Hrošíku, ty ses dneska rozhodl mě utlouct smíchem. (Radek)
(an se holí)(Hrošík)(a tváří se zkroušeně, protože ho přerušil)

Tady všechno hrozně rychle roste. Tady když bylíš vedle mrkvového pole, tak se nevyspíš, protože to chroustá, jak to roste. (Jiřík)

Když jsem se probudil na farmě po spářce, hleděli na mě moji malí poníci. Byli barevní, krásní a rozverní, milí na pohled a v jednom jsou peníze a já je nemůžu dostat ven. (Hro) «java»

25.6. úterý
Ráno (tedy po spaní, to bude jednodušší, když se noc, tedy lépe řečeno čas před probuzením bude počítat ještě to "včera") přišla do chatky podivná paní a sedla si na židli. Pro jistotu jsem se probudila a slezla z postele. Ha! Samice! Povídala různými jazyky, tak jsme ji vzali do auta (líbilo se jí), dali jí čaj a pokoušeli se o komunikaci. Komár zkusmo zahrkal 30,- NOK, ale paní penge nechtěla. (Ze začátku říkala jakési "gold", ale pak si to zřejmě rozmyslela.) Napsala si adresu, napsala nám svou, kolik má let, kdy jí kdo umřel a tak.
Říkala, že je nemocná, Komár vyluštil křečové žíly, a že jde na poštu. A že neřekne, že tady jsme bez papírů. A že letěla letadlem nad Československem. A umí švédsky, finsky, norsky, laponsky a německy...
...A Jirka toho kousek nahrál. (Ale ona určitě zase přijde.)

Kluci jdou na ryby:
Mořské panny připravíme o panenství a pustíme je zpátky. (Radek)
Dobře, ale nenoste mi je sem. (Komár)

Pracovní úsilí. Český stan Norů.

My ostatní se v pohodě opalujem a užíváme sluníčka jako správní nezaměstnaní. Mezitím na farmě pracují Jedla, Ivan, Kiwi a Mirek. Hrošík úspěšně simuluje hnisavý prst. Doposud se nám nepodařilo určit životní rytmus Norů, ale je zřejmé, že večeři podávají v 1³⁰ a.m.
Přiznali se, že občas nespí vůbec.
Půlnoční slunce vypadá úplně stejně, jako jindy, jenom je právě na severu a níž už to nejde. Taky mraky jsou majestátněji nasvícené a kolem tiše zpívají ptáci. Je to velice krásné a platí se za to vysoká cena: celé 4 měsíce slunce vůbec nevyleze a v lednu je světlo jen 2 hodiny. Možná, že se tu najdou lidé, kteří raději krásný východ a západ KAŽDÝ DEN. A proto se ptám: která krása je větší? Malá, prostá, po kapkách, nebo velké světlo a velká tma? Obrovské vzplanutí a úplná temnota či drobné šťastné střípky? Jak je dobré, když si lze vybrat. Tohle nejsou žádný prázdniny. To jsou PLNINY. Howgh «hro»

Před chvílí odešel. Byl opilý a chtěl tady kouřit (ten hnusný vilný otrapa z náklaďáku). Mínil, že Olafa vykopli (předvedl pantomimicky) z autobusu, tedy z práce, tento je rozezlen a v Hammerfestu. A oni potřebují dva kluky a dívku s dlouhými vlasy (podle chování soudím, že nejspíš mínil mě), aby jeli s ním do Hammerfestu. Nabízel dvě stovky, nejdřív Járovi, pak Hrošíkovi. Ještě měl prý zájem o Komára a vůbec. Byl důrazně odeslán do patřičných míst.
Fuj! «java»

26.6. středa
Zase máme práci, aspoň většina z nás. Dokonce i nás, holky. Gunn dospěla k závěru, že dobře uklízíme. Komár s Čudlou smejčí podlahy a umývají okna, Java žehlí. Oběd je společný, málem se k tomu (stolu) nevejdeme.
Odpoledne (tedy asi tak 7 hodin p.m.) je rozhodnuto, že se přece jen přestěhujeme od pumpy sem - i s Avií. Gunn zajásala a lehce povyskočila, asi má radost. My taky, neboť sem si opilý tirákista netroufne.
Ovšem při stěhování vznikl nepředstavitelný bonepořádek, nikdo neví, kde co je (a to ještě po několik následujících dní) → oprava: některé věci se nenašly ani za měsíc.

Bjørna strašně bolí břicho. Asi má náběh na žaludeční vředy, civilizační choroby zřejmě pronikly až sem do poměrně zdravých norských krajů. Zkrátka, leze na ně jaro, ale to severské farmářské jaro, které je vytahuje na pole a nutí dřít do úpadu dokud je pořád světlo, aby se do zimy všechno stihlo, a tak nejí, nespí, akorát kouří, aby se trochu uklidnili.
Žaludeční vředy jsou z nervozity a z kouření. Vem jim kouření, budou nervózní.
Tak já tady pro vás nechávám okna, a pak abych je vyplňovala sama. A kdo si to má všechno pamatovat!! «java»