Do Norska jsme odjížděli s pocitem, že je to liduprázdná krajina s čistou nezničenou přírodou. To první je pravda, to druhé pouze částečně. Norové jsou prasata. Kolem cest lze popatřiti na trosky traktorů nebo aut, něco plastikových kanystrů s podivným obsahem, sem tam smetiště. U farmy má každý podzemní nádrž na naftu a tato zní teče horem spodem. Jenže je tu 2,5 člověka na km².
V tomto duchuchu se likvidoval odpad i na naší farmě. Plastikové kanystříky od kyseliny mravenčí (Mur Syr), polystyrenové krabice vod vovošé a jiný humus se rvaly do spalovny - barelu, výše asi 3,5 m a širokého tak 2 m. Až byl pln, tak se to polilo benzínem a zapálilo. Sloup černého čoudu stoupal k nebesům. Lidi jedoucí kolem farmy se chodili ptát, jestli nehoří.
«ja»