|
||
| Sacagawea a Pomp se ocitli roku 2000 na jednodolarové minci. |
28. února 1803 odsouhlasil Kongres Spojených států výdaj dva a půl tisíce dolarů na nevídaný projekt předložený prezidentem Thomasem Jeffersonem. Výzkumná expedice měla projít a zmapovat západ severoamerického kontinentu a najít cestu k Pacifiku. Vedením expedice byl pověřen Meriwether Lewis, sekretář prezidenta. Jeho společníkem se stal William Clark, kapitán, s nímž Lewis sloužil v armádě v Ohiu.
21. května 1804 vyrazila výzkumná výprava ze St. Charles, proti proudu Missouri, s plánem najít prameny, překročit rozvodí, a po jiné (teoretické) řece se splavit až k Tichému oceánu. S prvním sněhem se průzkumníci ocitli na území dnešní Severní Dakoty -- a tam se utábořili k přezimování v narychlo postavené sroubené pevnosti. Během zimy ve Fort Mandan vůdci výpravy kontaktovali místní francouzské lovce kožešin -- a našli pravý poklad. Trappera Touissanta Charbonneaua, jakož i jeho ženu Sacagaweou, kteří se záhy stali velmi váženými členy Průzkumného oddílu (Corps of Discovery).
Osud Sacagawey před a po výpravě známe jen z mlhavých náznaků. Zřejmě se narodila v osmdesátých letech osmnáctého století (některé prameny ale uvádějí rok narození až 1790) v kmeni Hadích Indiánů (Šošonů). Během šarvátek mezi Indiány byla unesena a posléze vychována kmenem Hidatsa. Roku 1803 (tedy možná už jako třináctiletou?) ji vyhrál v sázce (nebo koupil?) Charbonneau, a spolu s další Šošonkou se obě staly jeho manželkami. Roku 1804 již byla těhotná. 11. února 1805 se jí za asistence kapitána Clarka a ocasu chřetýše narodil syn, Jean Baptista Charboneau. Když bylo miminku 54 dní, přivázala si je Sacagawea tradičním způsobem na záda (miminko pevně připevněné k rovné podložce) a vyrazila s výzkumnou expedicí na Západ, do oblastí osídlených jejím rodným kmenem a daleko za ně.
 |
||
| Columbia River |
Sacagawea částečně znala krajinu, kterou se výprava ubírala. A protože vyrostla v divočině, dokázala odhadnout a najít cestu neznámými končinami. Věděla, které bylinky a kořínky jsou jedlé. A v neposlední řadě fungovala i jako bílá vlajka. Místní Indiáni nikdy nevyráželi do války s ženami. Výprava složená jen z mužů, jakkoli mírumilovná, by mohla snadno vyvolat dojem agrese a narazit na zuřivý odpor. Expedici s ženou a miminkem Indiáni automaticky považovali za neškodnou.
Sacagawea se vyznamenala, když se jedna z lodí na řece převrátila -- zachovala si chladnou hlavu. Hlavně její zásluhou výprava nepřišla o cenný proviant a loď. V srpnu oddíl dorazil ke kontinetálnímu předělu -- místu, kde Skalisté hory tvoří hranici mezi povodím atlantickým a pacifickým. Potřebovali si opatřit koně, aby přepravili lodě a proviant přes hory k předopokládané řece tekoucí západním směrem. Clark a Lewis doufali, že díky indiánské ženě dokážou koně koupit od Šošonů. Při jednání Sacagawea poznala v náčelníkovi kmene svého bratra, Cameahwaita. Vítání bylo prý bouřlivé -- a expedice tak získala bez problémů nákladní zvířata. Čekalo je však nepřijemné překvapení -- Skalisté hory nejsou jediný hřeben. Splavnou řeku výprava hledala mnoho týdnů, a nakonec se musela vrátit na stezku popsanou Šošony. Po ní se dostali do přívětivějších údolí s pohostinými obyvateli, a nakonec našli i říčku Clearwater, která se vlévá do Snake River, jež sama ústí do veletoku Columbia.
 |
||
| Pobřeží Pacifiku |
Koncem listopadu 1805 expedice dorazila na pobřeží Pacifiku a začala se připravovat k přezimování. Ze záznamů v deníku vyplývá, že při výběru zimoviště měli všichni členové výpravy rovné hlasovací právo. Začátkem devatenáctého století bylo opravdu velmi nevídaným počinem nechat hlasovat ženu a černocha (Yorka, osobního sluhu Williama Clarka), ale v divočině byl zřejmě bedlivě vážen každý názor a ceněna každá ruka přiložená k dílu.
Na zpáteční cestě Lewis a Clark následovali Sacagaweu po alternativní cestě přes hory. Skrz Bozeman Pass je provedla až k Yellowstone River. 17. srpna 1806 Sacagawea opustila výpravu a vrátila se do vesnice Indiánů Hidatsu. Některé prameny spekulují o tom, kam až zašlo přátelství kapitána Clarka s touto výjimečnou ženou. Clark zcela určitě přilnul k nejmladšímu členu výpravy, Jeanu Baptistovi, přezdívanému Pomp. S jeho rodiči sjednal, že se o chlapce postará a poskytne mu vzdělání. Roku 1809 Pomp skutečně přišel do St. Louis. Chodil do školy, stal se váženým trapperem a na pozvání vévody z Württembergu se dostal až do Německa. Roku 1829 se vrátil do St. Louis, při zlaté horečce přesídlil na osmnáct let do Kalifornie. Jako jednašedesátiletý zemřel na zápal plic v Oregonu, cestou na zlatá pole v Montaně.
 |
||
| Yellowstone River |
Další osudy jeho matky jsou známé mnohem méně. Podle jednoho zdroje zemřela roku 1884 v rezervaci (tj. jako téměř stoletá?). Pravděpodobněji ale byla onou "Hadí Indiánkou, ženou Charbonneaua, zhruba pětadvacetiletou", která podlehla tyfu roku 1812 ve Fort Manuel. Této teorii odpovídá i to, že roku 1813 kapitán Clark adoptoval Jeana Baptistu i jeho roční sestřičku Lizzete. Podle zákonů státu Missouri museli být rodiče dětí prokazatelně mrtví, aby mohlo dojít k oficiální adopci -- a Charbonneau zemřel roku 1813. Nakonec sám kapitán Clark někdy kolem roku 1825 připsal do seznamu původních učastníků výpravy ke jménu Sacagawea poznámku "zemřela".
Jaká byla doopravdy tato žena, která se dostala až na reliéf dolarové mince? Na jednu stranu je obdivuhodné, že se vydala na tak dlouhou a nejistou výpravu s kojencem -- ale měla vůbec na vybranou? V té době nebyly ženy svéprávné bez ohledu na rasu. O dívce rozhodoval otec, později manžel či jiný poručník. Sacagawea prý nejevila žádné známky pohnutí, když expedice dorazila na místo, kde byla v dávné bitvě zajata Hidatsy. Přes bouřlivé vítání s bratrem nezůstala se Šošony. Věrně následovala manžela, který ji koupil. Zdá se, že svého syna kojila ještě na konci expedice (tj. v jeho devatenácti měsících) -- ale v necelých čtyřech letech jej předala do péče Clarkovi. Nevíme, jak těžké rozhodnutí to pro ni bylo -- každopádně v té době se Pompovi otevíralo mnohem víc životních příležitostí, pokud byl vychován mezi bílými. Sacagawea zřejmě brala život s velkou dávkou realismu -- a obětavosti.