Bílé Písky

	Bílé písky nám poněkud zežloutly Z vrcholků dun jukají špičky juk.

Mezi Vánocemi a Novým rokem obvykle zbude volný týden, který rádi využíváme k cestování. Zima je vhodným obdobím pro návštěvu mých milovaných pouští. A tak jednou padla volba na cestu jižní Kalifonií, přes Arizonu až do Bílých Písků.

	Kráčející topol. Juka v popředí se zhroutila poté, co jí vítr odstěhoval dunu.

White Sands National Monument v Novém Mexiku je zvláštní místo. V pánvi zde zůstal uvězněný sádrovcový písek. Sádrovec je rozpustný ve vodě, za normálních okolností je s povrchu země spláchnut vodou. V suchém Novém Mexiku (zhruba 250 ml srážek ročně, většinou v letním období), v Tularoské pánvi bez odtoku, se postupně nahromadil do obrovských dun. Nalákáni reklamními fotografiemi jsme se těšili, jak ozkoušíme, zda bílý písek skutečně nepálí ani v ostrém pouštním slunci. Plánovali jsme procházky pod palmami, které vyčuhují z bílých závějí.

Ovšem s naším štěstím na zvláštní úkazy jsme se nedočkali. Než jsme dorazili, v Tularoské pánvi nasněžilo. Sádrovcové duny se ukryly pod opravdovým sněhem - a kde to nestihly, zbarvily se do krémově žluté. Tím padnul očekávaný fotografický efekt. Na druhou stranu - kolik lidí může říct, že sáňkovalo v poušti? Místní byli v dunách snad do jednoho - i s dětmi, babičkami a psy. A také se sáňkami, boby, igelitovými pytli. Ti nejméně vybavení a nejvynalézavější sjížděli zasněžené svahy na jednorázových plastikových táccích, co se na nich servíruje jídlo u stánku nebo na párty.

	Čupřina

My jsme ponechali davy oddávati se dětinským radovánkám a vyrazili mezi duny. Přesýpající se sádrovec není nijak přívětivé místo k životu, přesto se i tady najdou druhy uzpůsobené k takové řeholi. Juky zapustí kořeny a nechají se zasypat - často jim kouká nad dunou jen koruna. Na první pohled by člověk nevěřil, že pod tímto "keřem" je ještě několik metrů kmene. Někdy ovšem dunu vítr odfoukne a pak se často juka zlomí - její kmen bez opory písku korunu neudrží. Skunkbush sumac (Škumpa trojlaločná) dokáže svými kořeny písek zpevnit a částečně přeměnit na sádru. Celé dílo chrání před deštěm rozložitou korunou. Když se duna ostěhuje, zůstane na místě bílá busta se střapatou čupřinou nezdolného keře.

	J-2 motor Saturnu V. V pozadí Nike Ajax.

V téhle poušti žije i jeden nevysoký druh topolu - strom, který dokáže přežít zasypání až po korunu, i obnažení části kořenů. Kupodivu zde nanajdete pověstný mesquite (naditec), který potřebuje ještě méně vláhy než topoly. Zřejmě mu nesvědčí vápenaté podloží.

Z místní fauny jsme toho moc neviděli. Mnoho živočichů je nočních, někteří přes zimu hybernují. Jiní jsou zase neviditelní - některé druhy ještěrek a myší se skrývají pod bílým zabarvením, netypickým pro ostatní příslušníky druhu.

Pokud jste víc na techniku než přírodu, tak si tady, "in the middle of nowhere", jak hezky říkají Američani, taky přijdete na své. Městečko Alamogordo skrývá Kosmické muzeum (Museum of Space History). Větší exponáty (např. motor rakety Saturn V, jež vynesla do an oběžnou dráhu všechna Apolla; zbytky Německé V-2 z II. světové války; Little Joe II) jsou venku před muzeem. Uvnitř pak najdete zbytek historie dobývání vesmíru - od měsíční horniny, přes repliku Sputniku až po skafandry a vesmírný záchod (nepřístupný veřejnosti). Pokud se vyskytnete v okolí první sobotu v dubnu nebo první sobotu v říjnu a budete mít s sebou doklad o americkém občanství, můžete si navíc udělat exkurzi do hlubin White Sand Missile Range na Trinity Site - místo, kde byla 16. července 1945 odpálena první atomová bomba.